(2001/331/ES)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,
s ohledem na stanovisko Výboru regionů,
v souladu s postupem stanoveným v čl. 251 Smlouvy a s ohledem na společný návrh schválený Dohodovacím výborem dne 8. ledna 2001,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) v usnesení Rady a zástupců vlád členských států, kteří se sešli v Radě dne 1. února 1993, které se týká programu Společenství v oblasti politiky a činnosti pro životní prostředí a udržitelný rozvoj a v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o jeho přezkoumání je zdůrazněn význam provádění práva životního prostředí Společenství za použití zásady společné odpovědnosti; (2) sdělení Komise ze dne 5. listopadu 1996 Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu o provádění práva životního prostředí Společenství, zejména odstavce 29 uvedeného zákona, navrhuje zavedení všeobecných zásad na úrovni Společenství, které by byly vodítkem pro členské státy při provádění inspekčních úloh, a tak snížily současné značné rozdíly při provádění kontroly v jednotlivých členských státech; (3) Rada ve svém usnesení ze dne 7. října 1997 o vypracování, zavedení a prosazování právních předpisů o životním prostředí ve Společenství vyzvala Komisi, aby navrhla Radě k dalšímu projednání, zejména na základě činnosti sítě Evropské unie pro zavádění a prosazování právních předpisů na ochranu životního prostředí (IMPEL), minimální kritéria a všeobecné zásady pro provádění kontrolních úloh na úrovni členských států a vhodné způsoby, jak mohou členské státy prakticky sledovat jejich provádění v praxi, aby se zajistilo stejné praktické provádění a prosazování právních předpisů týkajících se životního prostředí a aby návrh Komise přihlížel k dokumentu vypracovanému IMPEL v listopadu 1997 a nazvanému ”Minimální kritéria pro inspekce ”; (4) Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 14. května 1997 ke sdělení Komise vyjádřil potřebu právního předpisu Společenství o inspekcích životního prostředí a Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů vydaly souhlasné stanovisko ke sdělení Komise a zdůraznily význam inspekcí životního prostředí; (5) v členských státech již existují různé systémy a metody týkající se kontroly a nemá je nahradit systém dozoru na úrovni Společenství, jak se uvažovalo v usnesení Rady ze dne 7. října 1997, a členským státům by měla být ponechána odpovědnost za úlohy inspekce životního prostředí; (6) Evropská agentura pro životní prostředí může být nápomocna členským státům při vývoji, zavádění a rozšiřování jejich systémů pro sledování stavu předpisů z hlediska životního prostředí a může být nápomocna Komisi a členským státům při sledování stavu předpisů z hlediska životního prostředí tím, že je podpoří, pokud jde o výkaznictví, aby výkaznictví bylo koordinováno; (7) existence inspekčních systémů a účinné provádění kontrol odrazuje od poškozování životního prostředí, protože orgánům umožňuje zjišťovat porušování povinností a prosazovat právo životního prostředí prostřednictvím sankcí nebo jinými prostředky; proto jsou kontroly nepostradatelným článkem v regulačním řetězci a účinným nástrojem, který přispívá k většímu souladu při zavádění a prosazování právních předpisů o životním prostředí Společenství v celém Společenství a který brání narušování hospodářské soutěže; (8) v současné době jsou značné rozdíly v systémech a mechanismech inspekce mezi jednotlivými členskými státy nejen z hlediska jejich kapacity k výkonu kontrolních úkolů, ale i z hlediska rozsahu a obsahu a dokonce i ve vlastní existenci inspekcí v některých členských státech, a to je situace, kterou nelze považovat za uspokojivou z hlediska cíle účinného a soustavnějšího provádění praktických použití a prosazování právních předpisů Společenství o ochraně životního prostředí; (9) v tomto stádiu je proto třeba stanovit všeobecné zásady formou minimálních kritérií, která se použijí jako společný základ při plnění úkolů inspekce životního prostředí v členských státech; (10) právní předpisy o ochraně životního prostředí Společenství ukládají členským státům, aby používaly požadavky ve vztahu na některé emise, vypouštěné odpady a činnosti; minimální kritéria týkající se organizace a provádění kontrol v členských státech by v prvním stádiu měla být dodržována u všech průmyslových zařízení a ostatních podniků, kde případy emisí, vypouštění odpadních vod, nakládání s odpady nebo zpracování druhotných surovin podle právních předpisů Společenství podléhají oprávnění, povolení nebo udělení licence; (11) inspekce je třeba provádět s přihlédnutím k tomu, jak je v členských státech rozdělena zodpovědnost mezi službami souvisejícími s vydáváním oprávnění a se službami zajišťujícími kontrolu; (12) aby byl systém kontrol účinný, měly by členské státy zajistit, aby činnosti inspekce životního prostředí byly plánovány předem; (13) inspekce na místě tvoří významnou součást inspekční činnosti v oblasti životního prostředí. (14) údaje a dokumentace poskytnuté průmyslovými provozovateli registrovanými v rámci systému environmentálního řízení a auditu Společenství mohou být užitečným zdrojem informací pro inspekci v oblasti životního prostředí; (15) k vypracování závěrů z inspekcí na místě by měly být zavedeny pravidelné zprávy; (16) zprávy o kontrolních činnostech a veřejný přístup k těmto informacím jsou významným prostředkem, který cestou průhlednosti umožňuje zapojení občanů, nevládních organizací a jiných zúčastněných stran do provádění právních předpisů o ochraně životního prostředí Společenství; přístup k těmto informacím by proto měl být v souladu s ustanoveními směrnice Rady 90/313/EHS ze dne 7. června 1990 o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí; (17) členské státy by si měly vzájemně pomáhat ve správních záležitostech při používání těchto doporučení. Zavedení zpravodajských a poradenských systémů týkajících se inspektorátů a inspekčních postupů členskými státy ve spolupráci s IMPEL by mohlo přispět k šíření nejlepších postupů v celém Společenství; (18) členské státy by měly Radě a Komisi podávat zprávy o svých zkušenostech s používáním tohoto doporučení a Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament; (19) Komise by měla posuzovat dodržování a účinnost tohoto doporučení a podat o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě co nejdříve po obdržení zpráv od členských států; (20) měla by se podpořit další činnost IMPEL a členských států ve spolupráci s Komisí, se zaměřením na podporu využití nejlepších postupů týkajících se kvalifikace a odborné přípravy inspektorů životního prostředí; (21) v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality stanovenými v článku 5 Smlouvy a s přihlédnutím k odlišnostem kontrolních systémů a mechanismů v členských státech, lze cílů navrhovaných opatření nejlépe dosáhnout usměrněním na úrovni Společenství; (22) s ohledem na zkušenosti získané při provádění tohoto doporučení a s ohledem na další činnost IMPEL a na výsledky programů podle tohoto doporučení, by Komise měla po obdržení zpráv z členských států posoudit otázku vypracování minimálních kritérií ve smyslu rozsahu jejich užití a věcného obsahu a vypracovat další návrhy, mezi kterými může případně být i návrh směrnice,
TÍMTO DOPORUČUJE :
I Účel
Úkoly inspekce životního prostředí v členských státech mají být prováděny v souladu s minimálními kritérii vztahujícími se na organizaci, provádění, sledování a zveřejňování výsledků těchto úkolů, a tím mají posílit dodržování a přispět k soustavnějším provádění a prosazování právních předpisů Společenství o ochraně životního prostředí ve všech členských státech.
II Oblast působnosti a definice
1. a) Toto doporučení se vztahuje na inspekce životního prostředí všech průmyslových zařízení a jiných podniků a příslušenství, u kterých vypouštění emisí do vzduchu nebo odpadních vod nebo nakládání s odpady nebo zpracování druhotných surovin podléhá oprávnění, povolení nebo udělení licence podle právních předpisů Společenství, aniž by tím byly dotčeny zvláštní ustanovení stávajících právních předpisů Společenství, které se týkají inspekce.
b) Pro účely tohoto doporučení se “zařízeními podléhajícími kontrole” rozumějí všechna zařízení, podniky a příslušenství uvedené pod písmenem a).
2. Pro účely tohoto doporučení se “inspekcí životního prostředí” rozumí činnost, která, pokud je to relevantní, zahrnuje:
a) provádění kontroly a podporu souladu zařízení podléhajícího kontrole s příslušnými environmentálními požadavky stanovenými v právních předpisech Společenství zapracovaných do vnitrostátních právních předpisů nebo použitých ve vnitrostátním právním řádu (dále jen “právní předpisy ES”); b) sledování vlivu zařízení podléhajícího kontrole na životní prostředí za účelem rozhodnutí, zda zabezpečení souladu s právními předpisy ES vyžaduje další inspekce nebo vynucovací opatření (včetně vydání, úpravy nebo zrušení některého oprávnění, povolení nebo licence); c) provádění činností k výše uvedeným účelům, obsahujícím:
- kontroly na místě,
- sledování plnění environmentálních norem jakosti,
- posuzování zpráv a vyjádření k auditům životního prostředí,
- posuzování a ověřování vlastního monitoringu zařízení podléhajících kontrole, prováděného samotnými provozovateli nebo v jejich zájmu,
- posuzování činností a provozu u zařízení podléhajících kontrole,
- provádění kontroly provozních prostor a příslušného vybavení zařízení (včetně přiměřenosti údržby) a přiměřenosti environmentálního řízení na místě,
- provádění kontroly příslušných záznamů vedených provozovateli zařízení podléhajícího kontrole.
3. Inspekce životního prostředí, včetně kontroly na místě, mohou být:
a) běžné, které se provádějí jako součást programu plánovaných inspekcí; nebo b) mimořádné, které se provádějí na základě stížností, v souvislosti s vydáváním, prodloužením nebo změnou oprávnění, povolení nebo licence, nebo při vyšetřování nehod, mimořádných událostí a v případech nesouladu s předpisy. 4. a) Inspekci životního prostředí může vykonávat kterýkoli veřejný orgán na příslušné celostátní, regionální nebo místní úrovni, který je zřízen nebo pověřen členským státem a kterému je svěřeno provádění tohoto doporučení. b) Orgány uvedené v písmenu a) mohou v rámci svých zmocnění a pod svým dohledem v souladu s ustanoveními vnitrostátních právních předpisů pověřit prováděním úkolů stanovených v tomto doporučení kteroukoli právnickou osobu podle veřejných nebo soukromých právních předpisů za předpokladu, že tato osoba nemá osobní zájem na výsledku inspekce, kterou má provádět. c) orgány uvedené v písmenech a) a b) jsou definovány jako “inspekční orgány”.
5. Pro účely tohoto doporučení se “provozovatelem zařízení podléhajícího kontrole” rozumí každá fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí zařízení podléhající kontrole nebo, pokud je tak stanoveno ve vnitrostátních právních předpisech, které byla svěřena rozhodující hospodářská pravomoc v otázkách technické funkce zařízení podléhajícího kontrole.
III Organizace a provádění inspekce životního prostředí
1. Členské státy zajistí, aby účelem inspekce životního prostředí bylo dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí a pro splnění tohoto účelu přijmou nezbytná opatření, aby inspekce životního prostředí u zařízení podléhajících kontrole byly organizovány a prováděny v souladu s ustanoveními bodů IV až VIII tohoto doporučení.
2. Členské státy si budou vzájemně nápomocny ve správních záležitostech při provádění všeobecných zásad tohoto doporučení, pokud jde o výměnu důležitých informací a v případě, že je to potřebné a možné, i pokud jde o pracovníky inspekce.
3. Aby se předešlo nelegálním postupům majícím přeshraniční vliv na životní prostředí, členské státy musí podporovat ve spolupráci s IMPEL koordinaci inspekcí se zřetelem na technologická zařízení a činnosti, které by mohly mít významný přeshraniční vliv.
4. Na podporu osvědčených postupů v rámci Společenství mohou členské státy ve spolupráci s IMPEL uvážit možnost založení programu, v rámci kterého by si členské státy poskytovaly informace a rady týkající se inspektorátů a inspekčních postupů v členských státech, platné přiměřeně s ohledem na různé systémy a souvislosti, ve kterých provádí svoji činnost, a dále informace pro členské státy o jejich zjištěních.
IV Plány inspekcí životního prostředí
1. Členské státy zajistí, aby inspekční činnost v oblasti životního prostředí byla plánována předem, a to vždy pomocí časového plánu nebo časových plánů inspekcí životního prostředí, které pokrývají celé území členského státu a zahrnují veškerá zařízení podléhající kontrole. Tento plán nebo plány mají být přístupné veřejnosti v souladu se směrnicí 90/313/EHS.
2. Tento plán nebo plány lze zavést na celostátní, regionální nebo místní úrovni, ale členské státy zajistí, aby se plán nebo plány vztahovaly na všechny inspekce zařízení podléhajících kontrole na jejich území a aby orgány uvedené v části II odst. 4 byly zmocněny takové inspekce provádět.
3. Základem pro vytváření plánů inspekcí životního prostředí mají být:
a) příslušné právní předpisy ES; b) registr zařízení podléhajících kontrole v oblasti vymezené plánem; c) všeobecné posouzení hlavních problémů životního prostředí v rozsahu vymezeném plánem a všeobecný odhad stavu souladu zařízení podléhajících kontrole s právními předpisy ES; d) informace o předchozích inspekčních činnostech a údaje při nich zjištěné, pokud existují.
4. Plány inspekcí životního prostředí mají:
a) být přiměřené inspekčním úkolům příslušných orgánů a přihlížet k tomu, o jaká zařízení jde , jaká jsou rizika a jaké jsou vlivy jejich emisí a odpadních látek na životní prostředí; b) přihlížet k důležitým dostupným informacím, které se týkají umístění nebo typických vlastností příslušných zařízení podléhajících kontrole, jako jsou zprávy provozovatelů zařízení podléhajících kontrole pro správní orgány, údaje z automatické kontroly, informace z auditu životního prostředí a z prohlášení týkajících se životního prostředí, zejména v případě zařízení podléhajících kontrole, registrovaných v rámci systému ekologického řízení a auditu Společenství (EMAS), výsledky předcházejících inspekcí a zprávy o sledování kvality životního prostředí.
5. Každý plán inspekcí životního prostředí by měl obsahovat minimálně:
a) definici území, které zahrnuje; tímto může být celé území členského státu nebo jeho část; b) období jeho platnosti, například jeden rok; c) zvláštní ustanovení týkající se jeho revize; d) na jaká místa nebo jaké typy zařízení podléhající kontrole se vztahuje; e) popis programů běžné inspekce životního prostředí s přihlédnutím k environmentálním rizikům; tyto programy mají v případě potřeby obsahovat frekvenci prohlídek na místě pro různé nebo uvedené typy zařízení podléhající kontrole; f) stanovení a popis postupů mimořádných inspekcí životního prostředí v případech jako je šetření stížnosti, havárie, mimořádné události a zjištění nesouladu s předpisy a pro účely vydávání povolení; g) potřebná opatření pro koordinaci činnosti různých inspekčních orgánů.
V Kontroly na místě
1. Členské státy zajistí, aby se při všech kontrolách na místě používala tato kritéria:
a) aby se příslušná kontrola prováděla v souladu s právními předpisy ES vztahujícími se na příslušnou inspekci; b) aby v případech, kdy jsou prohlídky na místě prováděny více než jedním kontrolním orgánem pro životní prostředí, si tyto orgány vzájemně vyměnily údaje z této činnosti a co nejvíce koordinovaly prohlídky na místě a další činnosti v rámci inspekce životního prostředí; c) aby zjištění z prohlídek na místě byla obsažena ve zprávách vypracovaných podle části VI a aby v případě potřeby docházelo k jejich vzájemné výměně mezi příslušnými kontrolními, výkonnými a dalšími orgány na celostátní, regionální nebo místní úrovni; d) aby inspektoři nebo jiní úředníci pověření prováděním prohlídek na místě měli zákonné právo přístupu do příslušných míst a k příslušným informacím za účelem inspekce životního prostředí.
2. Členské státy zajistí, aby kontrolní orgány v rámci běžné inspekce životního prostředí prováděly pravidelně kontroly na místě a aby při nich byla používána tato doplňková kritéria:
a) aby příslušné vlivy na životní prostředí byly posouzeny v plném rozsahu, podle příslušných právních předpisů ES, plánů inspekce životního prostředí a organizačních opatření kontrolních orgánů; b) aby účelem těchto prohlídek na místě byla podpora a prohloubení znalostí provozovatelů a chápání příslušných právních předpisů ES a citlivých stránek životního prostředí a vlivů jejich činnosti na životní prostředí; c) aby se rizika a vlivy na životní prostředí zařízení podléhajících kontrole posuzovaly za účelem zhodnocení účinnosti stávajících oprávnění, povolení nebo licencí a posouzení nutnosti zlepšení nebo jiných změn předpisů.
3. Členské státy dále zajistí, aby se prováděly mimořádné kontroly na místě za těchto okolností:
a) v případech závažných stížností týkajících se životního prostředí vyšetřovaných příslušnými inspekčními orgány, a to co nejdříve po obdržení takové stížnosti příslušnými orgány; b) v případech vyšetřování vážných nehod, mimořádných událostí a zjištění nesouladu s předpisy, a to co nejdříve poté, co příslušný kontrolní orgán oznámení obdrží; c) podle potřeby při rozhodování, zda a za jakých podmínek vydat první oprávnění, povolení nebo licenci na technologický postup nebo činnost zařízení podléhajícího kontrole nebo na jeho umístění, nebo při prověřování, zda jsou nadále splněny podmínky pro vydání oprávnění, povolení nebo licencí poté, co již byly vydány a před zahájením činnosti; d) podle potřeby před novým vydáním, obnovením nebo změnou oprávnění, povolení nebo licence.
VI Zprávy a závěry z kontrol na místě
1. Členské státy zajistí, aby po každé kontrole na místě kontrolní orgány zpracovaly nebo uchovávaly v identifikovatelné podobě a v datových souborech zjištěná data a zjištění týkající se dodržování právních předpisů ES, aby bylo provedeno zhodnocení a rozhodnutí, zda budou následovat další opatření, jako například vynucovací opatření včetně sankcí, vydání nových nebo pozměněných oprávnění, povolení nebo licencí nebo následných inspekcí, včetně další kontroly na místě. Zprávy by měly být zpracovány co nejdříve.
2. Členské státy zajistí, aby tyto zprávy byly náležitě zaznamenány v písemné formě a uchovávány ve snadno přístupné databázi. Celé zprávy, nebo kde to není možné, tak závěry z těchto zpráv by měly být předloženy příslušnému provozovateli zařízení podléhajícího kontrole v souladu se směrnicí 90/313/EHS; tyto zprávy mají být veřejně dostupné do dvou měsíců po provedení inspekce.
VII Vyšetřování vážných nehod, mimořádných událostí a závažného nesouladu s předpisy
Členské státy zajistí, aby v případech vážných nehod, mimořádných událostí a závažného nesouladu s předpisy ES, ať už se o nich úřady dozvěděly na základě upozornění formou stížností nebo jinak, vyšetřování prováděly příslušné orgány s cílem:
a) objasnění příčiny události a posouzení jejího vlivu na životní prostředí a podle potřeby stanovení odpovědnosti a případných záruk, jež se vztahují k události a jejím následkům, a předání závěrů orgánu pověřenému prosazováním práva, pokud to není orgán inspekce; b) zmírnění a kde je to možné, napravení škody způsobené událostí na životním prostředí stanovením vhodných opatření, které je třeba učinit ze strany provozovatele nebo provozovatelů a ze strany orgánů státní správy; c) stanovení opatření, které je třeba učinit k předcházení dalších nehod, mimořádných událostí a nesouladu s předpisy; d) zajištění opatření k prosazování předpisů nebo k případnému uvalení sankcí; a e) zajištění, aby provozovatel přijal vhodná následná opatření.
VIII Všeobecné zásady zpracování zprávy o inspekční činnosti v životním prostředí
1. Členské státy předloží Komisi zprávu o svých zkušenostech s prováděním tohoto doporučení za dva roky po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství, kde v přijatelném rozsahu použijí veškeré dostupné údaje zjištěné regionálními a místními inspekčními orgány.
2. Tyto zprávy mají být přístupné veřejnosti a mají obsahovat zejména tyto informace:
a) údaje o personálním zajištění a ostatních zdrojích inspekčních orgánů; b) podrobnosti o úloze a činnosti inspekčních orgánů při stanovení a provádění plánu kontrol; c) souhrnné údaje z provedených inspekcí životního prostředí včetně počtu provedených prohlídek na místě, podíly zkontrolovaných zařízení podléhajících kontrole (podle typu) a odhadovanou dobu potřebnou ke kontrole všech zařízení příslušného typu podléhajících kontrole ; d) stručné údaje o stupni souladu zařízení podléhajících kontrole s právními předpisy ES, jaký se prokázal na základě provedených inspekcí; e) souhrnné informace, o opatřeních přijatých v důsledku závažných stížností, nehod, mimořádných událostí a porušování předpisů, včetně číselných údajů; f) přezkoumání úspěšnosti nebo neúspěchu plánů inspekcí použitých příslušným inspekčním orgánem s doporučeními pro sestavování dalších plánů.
IX Přezkoumání a další vývoj doporučení
1. Komise přezkoumá provádění a účinnost tohoto doporučení co nejdříve po obdržení zpráv členských států podle výše uvedené části VIII se záměrem dalšího vývoje minimálních kritérií z hlediska jejich rozsahu, s přihlédnutím ke zkušenostem získaným při jejich používání a s přihlédnutím k ostatním příspěvkům zúčastněných stran, včetně IMPEL a Evropské agentury pro životní prostředí. Komise pak předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, případně podle potřeby spolu s příslušným návrhem směrnice. Evropský parlament a Rada zváží tento návrh neprodleně.
2. Komise , ve spolupráci s IMPEL a dalšími zúčastněnými stranami, byla vyzvána k urychlenému vypracování minimálních kritérií týkajících se kvalifikace inspektorů životního prostředí, kteří jsou oprávněni provádět kontroly pro inspekční orgán nebo pod jeho dohledem.
3. Členské státy vytvoří co nejrychleji ve spolupráci s IMPEL, Komisí a ostatními zúčastněnými stranami programy odborné přípravy, které by odpovídaly požadavkům kladeným na kvalifikované inspektory životního prostředí.
X Provádění
Členské státy uvědomí Komisi o provádění tohoto doporučení a o podrobnostech mechanismů inspekce životního prostředí již zavedených nebo s předpokladem jejich zavedení nejpozději do dvanácti měsíců po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství.
V Lucemburku dne 4. dubna 2001.
Za Evropský parlament Za Radu předseda předseda
N. FONTAINE B. ROSENGREN