PRAHA (Ekolist) - Česká krajina je poničená a proto jsou povodně tolik ničivé, svým rozsahem i svým dopadem na obyvatele a majetek. Jedním z důvodů je i špatné hospodaření s půdou, nejen s lesy, ale ve velké míře i se zemědělskou půdou. Zemědělství totiž stále sází na průmyslový provoz, kde mají přednost velké lány před rozdělenou krajinou. Tvrdí to společné memorandum nevládních organizací, které chce upozornit politiky na problémy se správou krajiny.
 |
|
| Eroze půdy u Přerova nad Labem podpořená nevhodnou orbou. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported | |
| Foto: Petr Vilgus/Wikimedia Commons |
Zástupci Hnutí Duha, Svazu vlastníků půdy a Sdružení vlastníků honebních pozemků včera podepsali společné memorandum. V něm se obrací na vládu a další představitele státu i předsedy politických stran, aby se více věnovali české krajině a její hodnotě při ochraně před povodněmi. „Spočítali jsme, že v roce 1997 při povodních na Moravě zadržely tři zbytkové oblasti lužního lesa více vody než všechna vodní díla na řece Moravě a Odře,“ řekl novinářům Jaromír Bláha z Hnutí Duha.
Jedním z požadavků je zlepšení hospodaření v lesích a to změnou lesního zákona. Omezit by se měly holoseče, které způsobují erozi půdy. Změnit by se měl i vodní zákon, aby umožnil více revitalizací vodních toků, které by tak díky přirozeným meandrům více zadržovaly vodu v krajině. Změnit by se měly i zemědělské dotace, které by umožnily vrátit do říčních niv louky a lužní lesy, namísto orné půdy. „Peníze na revitalizace vodních toků se snížily, zatímco dotace na polo-technická řešení, jako jsou poldry zůstávají. Podle nás nejsou ale poldry optimálním řešením,“ říká Bláha.
Nejen podle práva
Nejvíce prostoru ale memorandum věnuje otázce vlastnictví půdy. Podle uvedených organizací nemají samotní vlastníci mnohdy možnost ovlivnit, jak se na jejich polích hospodaří. Mnoha z nich nebyl ještě jejich majetek vrácen, jiní zase nemají šanci s ním skutečně nakládat, protože je utopen uprostřed nekonečných lánů scelených polí. Podle zákona o půdě z roku 1991 se pole vrátila původním majitelům. „Ale jen papírově, nikoliv ve skutečnosti,“ tvrdí memorandum. Kvůli tomu, že stát nebyl schopen vrátit pozemky obrovskému množství lidí, vznikl zákon o komplexní úpravě pozemků. Pozemkové úpravy mají podle ministerstva zemědělství upřesnit vlastnictví pozemků co do výměry i polohy, zpřístupnit pozemky vytvořením sítě polních cest a také umožnit užívaní pozemků, které byly dosud nepřístupné. Pomoci zlepšit stav zemědělské krajiny mají kromě jiného i realizací protierozních a vodohospodářských omezení lze docílit vyřešení neškodného odvedení povrchových vod a ochranu území před záplavami.
To všechno mělo podle odhadů trvat deset až dvanáct let. Podle memoranda jsou však po sedmnácti letech pozemkové úpravy z 12 840 katastrálních území zpracovány pouze v 914 katastrech. „Při současném tempu zpracování pozemkových úprav budou dokončeny za 130 let,“ říká František Janda ze Svazu vlastníků půdy ČR.
Velké širé rodné lány
Česká republika má rozlohu 7 886 668 hektarů. 4 249 179 připadá na zemědělskou půdu a 2 651 210 na lesy. Ze 4 249 179 hektarů polí bylo do konce roku 2008 doopravdy vráceno majitelům pouze 386 770 hektarů, tedy 9,10 % vypočítává text memoranda. „Problém se zemědělskou půdou se táhne od roku 1990, dodnes je plných 93 % půdy pouze v užívání zemědělců,“ říká Janda. A uživatel se podle něj není schopen starat o majetek tak, jako právoplatný majitel. Jen majitel totiž může rozhodnout, jak se bude na jeho půdě hospodařit, zda se na ní udělá mez, remízek, mokřad, strouha, obnoví studánka, říká memorandum.
„Problém je i v tom, že stále přetrvává kolektivní hospodaření na půdě. Jen družstva nahradila eseróčka, navíc majitelé mají mnohdy velmi omezenou možnost vybrat si firmu, která bude na jejich půdě hospodařit,“ vysvětluje Janda. V mnoha vesnicích například funguje jen jedno agrodružstvo, v některých oblastech dokonce jedna společnost spravuje všechna pole v kraji. „Mám pocit, jako by byl vytvářen tlak na to, aby se majitelé půdy vzdali, nebo ji alespoň odevzdali k bezplatnému užívání,“ říká Janda. Podle vlastníků půdy kvůli tomu přetrvává průmyslový rozměr zemědělství. „Zemědělské fabriky mají moc a mají vliv a chtějí zachovat tento rozměr hospodaření. Jak se mají chovat ekologicky, když pracují v průmyslových podmínkách?“ Naopak rozdělení zemědělské půdy na menší plochy, každý s přístupovou cestou, povede ke vzniku přirozených remízků.
Občanská sdružení proto vyzývají vládu, parlament a politické strany k obnovení hranic pozemků a jejich zpřístupnění a tedy opravdovému vrácení půdy majitelům. Dále chtějí vydání novely zákona o lesích, která mimo jiné omezí holoseče, vydání novely vodního zákona, která mimo jiné vytvoří prostor pro přirozené rozlivy řek. Změnit a narůst by měly investice do dotačních titulů a podmínek, které umožní vrátit do říčních niv louky a lužní lesy místo orné půdy. Vzníknout by měla i novela zákona o myslivosti, která mimo jiné umožní vlastníkům honebních pozemků myslivecky hospodařit, pečovat o honitby a zvěř a která zajistí snížení stavů přemnožených druhů zvěře, poškozujících lesy a působících neúměrné škody.
Hugo Charvát