Vzácní nosorožci ze Dvora Králové – Proč se jim nedaří v Keni rozmnožit?
OL PEJETA (Keňa)/DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM
Novým ředitelem Zoo Dvůr Králové se na začátku prosince stal Přemysl Rabas. Jedním z hlavních úkolů, který na něj čeká, je starost o vůbec nejsledovanější projekt, který v současnosti dvorská zoo vede – o záchranu severních bílých nosorožců, kteří byli v prosinci 2009 přesunuti do Keni. Přestože jsou nosorožci v Africe už skoro tři roky, podle analýz dosud ani jedna ze samic nezabřezla. Proč se tolik propagovanému projektu zatím nedaří dosáhnout svého cíle?
Nejvzácnější savci světa
„Podívejte se na tvar jejího těla. Podle mě je březí.“ Mohammed Doyo, ošetřovatel nosorožců v keňské rezervaci Ol Pejeta, ukazuje na samici Fatu, která se spokojeně pase na rozlehlé travnaté pláni.
Fatu je jedním ze čtyř zvířat, která byla do Keni z ČR převezena. Společně se svou matkou Nájin a se samci Súdánem a Sunim jsou jedinou známou nadějí na záchranu severních bílých nosorožců. Pokud by Doyova slova byla pravdivá, šlo by o prvotřídní senzaci. Samice Fatu je ze čtveřice nejmladší, narodila se v roce 2000 ve Dvoře Králové a od té doby se další severní bílý nosorožec v zajetí nenarodil. Právě proto, že se v zoo nerozmnožovali, byli převezeni do Afriky. Stoupenci přesunu předpokládali, že jim pobyt v blízkosti místa jejich původního výskytu půjde k duhu a povede k přirozenému zabřeznutí.
Ve volné přírodě byli severní bílí nosorožci naposledy spatřeni před třemi lety. Od té doby jsou pokládáni za vyhynulé. Jedinci převezení ze Dvora do Ol Pejety jsou tak evidentně nejvzácnějšími savci na světě a kvůli tomu je také jejich osud ostře sledován. Samec Súdán se letos dokonce objevil mezi vítězi soutěže o novinářskou fotografii roku World Press Photo.
Podle Batiana Craiga, který měl v Ol Pejetě nosorožce na starosti hned po příjezdu, se výrazně zlepšil i jejich zdravotní stav. „Rozdíl mezi zvířaty, která byla vyložena z letadla, a mezi zvířaty o dva týdny, o dva měsíce nebo o půl roku později byl obrovský,“ říká Craig. Zmizely jim kožní problémy a zvedla se i jejich celková tělesná kondice. „Byla to mohutná, dobře živená zvířata, kterým ale trochu chyběl pohyb. Po příjezdu se jejich tělo zpevnilo a pořádně se vyvinuly svaly.“
Nosorožci v Ol Pejetě skutečně vypadají dobře. Tím spíš se ale na mysl vkrádá otázka, proč se zatím nedaří dosáhnout cíle, kvůli kterému byli do Afriky převezeni. Slova Mohammeda Doya o březosti Fatu totiž neodpovídají vědeckým analýzám.
Zásadní spolupráce se nekoná
„Je mi líto, ale březost samic potvrdit nemohu,“ říká do telefonu Franz Schwarzenberger, vědec Veterinární univerzity ve Vídni. Právě on je člověkem, k němuž putují z Keni vzorky trusu posbírané Doyem a jeho kolegy. Ze vzorků je možné s jistým odstupem určit, zda je samice březí. Bylo možné se při analýzách zmýlit? „Vzorky vypadají spolehlivě,“ říká Franz Schwarzenberger a vysvětluje, že mezi přibližně 70 a 150 dnem březosti dochází u samic nosorožců k desetinásobnému nárůstu hladiny hormonů. „Takový nárůst není možné přehlédnout.“
Při pátrání po možné příčině toho, proč se samicím stále nedaří zabřeznout, se musíme vrátit až do září 2008. Tehdy se v zoo Dvůr Králové sešla početná skupina vědců, aby jednala o budoucnosti severních bílých nosorožců. Většina jich podpořila přesun do Afriky. Tehdejší ředitelka zoo Dvůr Králové Dana Holečková i současný ředitel Přemysl Rabas tenkrát Ekolistu řekli, že k nim patřili i evropský koordinátor pro bílé nosorožce Lars Versteege a rovněž vědci Robert Hermes a Thomas Hildebrandt z berlínského Institutu pro výzkum zoo a divokých zvířat (IZW).
Ve skutečnosti to ale bylo trochu jinak. Většina účastníků semináře skutečně souhlasila s tím, aby byla zvířata někdy v budoucnu přesunuta do Afriky, ovšem vědci z berlínského IZW prosazovali, aby nejdřív došlo k umělému oplodnění samic.
Jsou samice nosorožců ještě plodné?
Ze zkušeností vědců z IZW přitom vyplývá jedna důležitá okolnost. Pokud samice nezabřezne do přibližně osmi let věku, výrazně se zvyšuje pravděpodobnost, že dojde ke změnám na jejích reprodukčních orgánech, což může vést k neplodnosti.
O osudu zvířat v současnosti rozhoduje odborná komise, ve které mají zástupce zoo Dvůr Králové jako majitel nosorožců, dále rezervace Ol Pejeta, organizace Flora and Fauna International, která je vlastníkem Ol Pejety, organizace Back to Africa, která u převozu zvířat asistovala, a rovněž rezervace Lewa, která je spřátelenou rezervací Ol Pejety.
Po příjezdu do Ol Pejety si zvířata musela nejdřív na nové prostředí zvyknout. Po aklimatizaci pak začali s nosorožci trochu víc pracovat. Zcela změnit se muselo i zabezpečení oblasti proti pytlákům. Právě tato hrozba byla i jedním z argumentů proti přesunu nosorožců ze zoo do Keni.
Možnosti tu jsou
Hlavním cílem přesunu však nebylo hlídat nosorožce před pytláky, ale zachránit celý poddruh. Ačkoli všichni upozorňují, že šance je velmi malá, úplně ztracené to ještě není. Podle Franze Schwarzenbergera z Veterinární univerzity ve Vídni začala samice Nájin v letošním roce lépe pohlavně cyklovat. „Její profil byl až do loňského roku hodně špatný, teď je ale na vzorcích vidět zlepšení. Neřekl bych, že má úplně pravidelné cykly, nicméně je to docela dobré a skýtá to naději,“ říká Schwarzenberger.
Podle Roberta Hermese z IZW Berlín by se neměla házet za hlavu ani možnost umělé inseminace Fatu a Nájin. Umělé oplodnění by v keňských podmínkách ale přece jen nebylo úplně jednoduchým úkonem. To byl také jeden z hlavních argumentů odborných kritiků přesunu.
Nosorožci ve volné přírodě
Vůbec nejlepší by pochopitelně bylo, pokud by se podařilo najít nějaké severní bílé nosorožce v přírodě a spojit je s těmi v Ol Pejetě. Spousta odborníků už však nevěří, že ještě nějací severní bílí nosorožci ve volné přírodě zůstali. Flora and Fauna International se o jejich nalezení snaží, zatím však bez výsledku. Pokud by na něco přišli, stejně by to ale kvůli hrozbě pytláctví odmítli zveřejnit.
V možný výskyt divokých severních bílých nosorožců však stále věří Kes Hillman Smithová, která víc než 20 let společně se svým manželem Fraserem a lidmi z konžské státní ochranářské organizace ICCN vedla monitoring v národním parku Garamba.
Právě Kes Hillman Smithová společně s veterinářem Petem Morkelem vybrali keňskou Ol Pejetu jako místo, kam by mohli být nosorožci z Garamby převezeni. Mělo ale jít pouze o dočasné umístění, dokud se nosorožci i s případnými potomky nebudou moci vrátit do Garamby.
Kes Hillman Smithová právě pracuje na knize o Garambě. Během více než dvaceti let v terénu nashromáždila obrovské množství dat a zkušeností o chování, ekologii a populační dynamice severních bílých nosorožců.
Podle ní by k stimulaci rozmnožování mohla přispět blízkost teritoriálních samců a většího množství samic.
Hlavní díl odpovědnosti
Zoologická zahrada by navíc měla z celého projektu víc vytěžit pro svůj obraz na veřejnosti – v současnosti to totiž z mezinárodního pohledu vypadá, že hlavní organizací, která je se záchranou severních bílých nosorožců spojována, je Ol Pejeta.Dvůr Králové si ale neustálým zdůrazňováním afrického blaha a vlastní neschopnosti nosorožce rozmnožit vlastně trochu naběhl. Dnes kvůli tomu není vzácné setkat se s názorem, že zvířata byla z dvorské zoo doslova zachráněna a že tam žila ve špatných podmínkách. Což je k zoologické zahradě, která jako jediná na světě dokázala severní bílé nosorožce odchovat, opravdu hodně nespravedlivé.
Přemysl Rabas to však bude mít těžké. Dosud kroky bývalé ředitelky Dany Holečkové bezvýhradně podporoval a kritické výhrady odborníků (ač byly některé z nich oprávněné) se snažil znevěrohodnit tvrzením, že jim šlo jen o přesun nosorožců do nějaké západoevropské zoologické zahrady. Příští týdny ukážou, zda Přemysl Rabas dokáže překročit svůj stín. Pokud nebylo cílem jen odvézt čtyři zvířata do Afriky a nechat je dožít na jejich domovském kontinentu, bude se nejspíš muset něco změnit.
Ze zlepšení zdravotního stavu a z celkové pohody zvířat v Ol Pejetě se přitom dá odvodit, že lepší podmínky k přirozenému rozmnožování by se pro ně v současnosti našly jen těžko. „Udělali jsme dobře, že jsme je přesunuli. Nejsem si jistý, jestli z hlediska záchrany poddruhu, ale pro ta čtyři konkrétní zvířata se život určitě zlepšil. A to i v případě, že by je zítra zabili pytláci,“ je přesvědčen dvorský zoolog Jiří Hrubý.
Jan Stejskal