Ekonomická studie: Udržet oteplování pod dvěma stupni je nerealistické
6.11.2012 01:33 | PRAHA (Ekolist.cz) Diskuse: 9 V USA poklesly emise o 1,9 %. Hlavním důvodem je rozsáhlé využívání břidlicového plynu a také šetrnější automobily
Licence | GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty)Foto | Laurie Barr / Wikimedia Commons'>
V USA poklesly emise o 1,9 %. Hlavním důvodem je rozsáhlé využívání břidlicového plynu a také šetrnější automobily
Licence | GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty)
Foto | Laurie Barr / Wikimedia CommonsJe čas připravit se na svět, kde nám bude podstatně tepleji. Pokud státy světa nezačnou velmi radikálně snižovat emise skleníkových plynů, je snaha o udržení růstu teplot pod 2 °C ve srovnání s dobou před začátkem průmyslové revoluce iluzorní. Kolem roku 2050 nás může čekat teplota v průměru vyšší o 6 °C. S tímto tvrzením nepřichází žádná světová ochranářská organizace, ale studie poradenské firmy PricewaterhouseCoopers.
Podle aktuální studie Low Carbon Economy Index (LCEI) by k dosažení úrovně růstu globální teploty maximálně o dva stupně bylo potřeba snížit každoročně emise skleníkových plynů o 5,1%. A to každý z následujících 38 let, které zbývají do roku 2050. Jenže aktuální míra snižování uhlíkové intenzity je podstatně nižší, loni to podle studie bylo 0,7 %, a průměrná míra od roku 2000 je 0,8 %. Podle studie bude tak v roce 2050 převis emisí dosahovat hranice 70 miliard tun oxidu uhličitého. „Ambice politiků udržet hranici oteplování pod dvěma stupni je vysoce nerealistická,“ říká studie. Uhlíková intenzita ekonomiky představuje poměr spotřeby energie k výkonu ekonomiky, respektive poměr obejmu emisí na jednotku hrubého domácího produktu.
Tak drastické snížení celkové produkce emisí se ale zřejmě světu nepodaří dosáhnout. „Zdá se, že jsme minuli hranici, kdy to možné bylo. Ale od konce druhé světové války se takovou míru snížení emisí nepodařilo dosáhnout,“ říká Leo Johnson, jeden z autorů studie. Podle něj se potřebnému tempu snižování emisí lidstvo přiblížilo nejvíce během energetických krizí - na konci sedmdesátých a devadesátých let dvacátého století.
Navíc emise rostou navzdory pokračující hospodářské krizi. Ta se totiž zdaleka tolik netýká rozvíjejících se ekonomik zemí E7 - Číny, Indie, Brazílie, Ruska, Mexika, Indonésie a Turecka. V těchto zemích v roce 2011 emise vyskočily o 7,4 %, zatímco v tradičních průmyslových zemích G7 klesly o 2 %. Nejvíce klesly emise v Evropě, zejména v Británii, Francii a Německu, kde meziročně v období 2010-2011 spadly o 6 %. Nicméně hlavním důvodem je podle indexu mírná zima. Paradoxně jak Francie, tak Británie snižují emise zejména větším zapojením jaderné energetiky, zatímco Německo se rozhodlo jádro opustit. V USA poklesly emise o 1,9 %. Hlavním důvodem je rozsáhlé využívání břidlicového plynu a také šetrnější automobily, které v důsledku legislativních změn Obamovy administrativy brázdí americké silnice.
Naopak Austrálie v roce 2011 zvýšila meziročně uhlíkovou intenzitu o více než 6 %. Podle studie jde ale spíše o „návrat k normálu“ po velmi netypickém roce 2010, kdy se podařilo snížit emise i díky silným dešťům, které přinesly dostatek vody pro hydroelektrárny. Naopak vývoj v Číně a Indii je stabilní a předpokládá další růst emisí.
Podle LCEI státy také jen velmi těžko dostojí svým závazkům, které slíbily splnit do roku 2020 v rámci dohody z Kodaně. Podle studie ale ani splnění kodaňských cílů nepovede k dosažení hranice oteplení o 2 stupně. „Horší je, že s časovým limitem osmi let je otázka, zda se vůbec tyto závazky podaří naplnit,“ říká studie. Například Evropa chce snížit emise o 20 % oproti roku 1990. Aktuálně dosahuje redukce o 5,5 %. Aby mohla splnit svůj cíl, musela by snížit objem emisí o celou produkci Velké Británie. USA slibují do stejného roku zmenšit objem skleníkových plynů o 17 % oproti roku 2005. Zatím jsou na 7 %. Limit by se podařilo dosáhnout, pokud by všechny uhelné elektrárny přešly na zemní plyn. Čína nebo Indie by podle PricewaterhouseCoopers měly také začít své emise snižovat, přestože se do roku 2020 očekává vysoký růst HDP těchto zemí.
Studie upozorňuje i na fakt, že řešení jménem břidlicový plyn nemusí být nejlepším receptem. Navzdory obavám o dopady těžby zejména na spodní vody se k břidlici upínají naděje mnoha zemí, krom jiného Číny, Mexika nebo Saúdské Arábie. Podle studie by v případě, že by 10 % ropy a uhlí nahradil břidlicový plyn, klesly celkové emise jen o 3 %. Ale zároveň může levný plyn zastavit investice do energetické efektivity a nízkoemisních zdrojů, jako jsou obnovitelné zdroje energie nebo jaderné bloky.