Výsledek opět rozčeřil neklidnou hladinu otázek souvisejících s etikou využití transgenních technologií a „vylepšování“ konkrétních vlastností komerčně využívaných druhů živočichů. „Lososi, u nichž můžeme genetickou manipulací urychlit růst a zvětšit jejich velikost, jsou vůbec první ryby, u kterých se vážně uvažuje o jejich komerčním využití,“ říká Darek Moreau, hlavní autor studie. „Bohužel zatím víme povážlivě málo o možných důsledcích úniku geneticky modifikovaných živočichů do přírody.“ Obavy budí zejména tzv. efekt „trojského genu“. Modifikovaný jedinec totiž teoreticky může ve volné přírodě přežít úspěšněji než původní divoký exemplář, a tak jej může zcela vytlačit.
Není ani známo, jak by případní kříženci vypadali a jaké vlastnosti by přenášeli na další generace. Zároveň není jasné, jak by vypadal konkurenční vztah samců „velkých“ lososů vracejících se z moře a těch mladších, zatím dorůstajících ve sladké vodě. Kanadští badatelé se proto rozhodli v laboratorních podmínkách změřit rozmnožovací potenciál lososích samců a samic. Díky genetickým analýzám poté prozkoumali úspěšnost divokých lososích exemplářů v porovnání s jejich geneticky modifikovanými kolegy.
Dobrou zprávou patrně je, že samci z volné přírody vykazovali po celou dobu experimentu větší výkonnost i nápaditost při rozmnožovacích praktikách, a byli tedy schopni úspěšněji přenášet své geny do dalších generací. Nemilým zjištěním ale bylo, že i přes relativně nižší úspěšnost byli tření s volně žijícími samicemi schopni i geneticky modifikovaní lososi. Populace modifikovaných lososů jsou tedy ve volné přírodě životaschopné. Moreau jednoduše shrnuje: „Výsledkem naší studie je tedy především upozornění na důležitost prevence před únikem GM organismů do volné přírody.“