PRAHA/LONDÝN (Ecomonitor) - Vlažnost politického řešení problémů se změnami klimatu došla tak daleko, že lidstvo se musí zaměřit na rozsáhlá technická řešení, jako je odrážení slunečních paprsků, aby zabránilo katastrofickému růstu teplot. O zprávě britských vědců píše deník The Guardian.
 |
|
| Zelený korál. | |
| Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5 Generic | |
| Foto: Míla Zinková/Wikimedia Commons |
Podle vědců nechuť ke snižování emisí skleníkových plynů „prakticky na všech úrovních“ vede k tomu, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře přesáhne úroveň 650 částic na milion (ppm). To by vedlo k nárůstu průměrných teplot na Zemi o 4 C. Podle autorů zprávy je potřeba se zaměřit na geo-inženýrské řešení, které by pomohlo planetu ochladit. Jednou z možností je uložení obrovského množství železa do oceánů, což by povzbudilo růst planktonu. Jiný příklad počítá s umělými mračny na oceánem, které by odrážely sluneční svit zpátky do vesmíru.
V úvodu k vydání ke kolekci studií a články, kterou publikovala Královská společnost, Brian Launder z univerzity v Manchesteru a Michael Thompson z univerzity v Cambridge píší:“Ačkoli takové zásahy v celoplanetárním měřítku mohou být nebezpečné, možná jejich čas přijde a stanou se pro nás méně riskantní, než kdybychom nedělali nic“. Podle nich je čím dál tím víc zřejmé, že vlády nejsou schopné jednat, aby nastavili podmínky pro zachování bezpečného klimatu na Zemi.
„Nejde jen o to sečíst množství uhlíkových emisí, ale musíme hledat i jiná řešení. Zejména krajinné úpravy, které nám dají čas na systémové řešení,“ řekl deníku Guardian Brian Launder. Podle něj je potřeba pracovat na rozvoji technologií a postupů, který by v případě krize bylo možné využít. „Jsme na tom zhruba stejně, jako kdybychom uvažoval o ukončení druhé světové války pomocí jaderné bomby, zatímco ještě nezačal výzkum jaderného štěpení,“ dodal.
Řadu let se hovoří o rozsáhlých úpravách krajiny jako pravděpodobně posledním kroku při snaze o kontrole zemského klimatu, kdyby zklamaly všechny snahy o snížení koncentrace skleníkových plynů. Podle kritiků této metody inženýrské řešení odvádí pozornost od důrazu na snižování uhlíkových emisí a také může mít nebezpečné vedlejší efekty. Také nijak nepomůže zabránit růstu kyselosti mořské vody, ke které dochází v důsledku rozpouštění oxidu uhličitého ve vodě. Minulý rok odmítl Mezivládní panel pro klimatické změny geo-inženýrství jako „příliš teoretické a nevyzkoušené, s nebezpečím neznámých vedlejších dopadů“.
„Já sama nejsem velkým příznivcem hrátek s atmosférou ve smyslu geo-inženýrství, protože může dojít k nepředpokládaným problémům. Ale na druhou stranu existuje řada nepředpokládaných problémů, které sebou nese zvyšování teplot. A protože to vypadá, že ve snaze snížit emise jsme neúspěšní, měli bychom začít zkoušet jiná řešení,“ řekla Guardianu Alice Bowsová z Tyndallova centra pro výzkum změn klimatu na univerzitě v Manchesteru. V textu, který napsala společně s Kevin Andersonem a vyšel tento týden v magazínu Philosophical Transactions journal, Bowsová tvrdí, že politici hrubě podcenili problém klimatických změn.
Podle autorů například letos vyhlášený cíl zemí G8 snížit emise o 50 % do roku 2050, který má zarazit oteplování na přírůstku 2 C, nemá žádné vědecké opodstatnění povede ke zcela „zavádějící politice“. Britští vědci tvrdí, že světové emise skleníkových plynů rostou tak rychle, že by měly dosáhnout svého vrcholu již v roce 2015 a snižovat se každý rok o 6,5 %, aby se koncentrace ustálila na hranici 450 ppm, která představuje hraniční limit pro udržení nárůstu celosvětové teploty o dva stupně. I cíl na úrovni 650 ppm, se kterým počítá řada vlád světa, znamená strop pro světové emsie již v roce 2020 a snižování emisí o 3 % každý rok.
Růst teploty o čtyři stupně by měl katastrofální dopad. Podle Sternovy zprávy o ekonomických dopadech na změny klimatu z roku 2006 by bylo o 7 až 300 milionů více lidí ohroženo každý rok záplavami, o 30 - 50 % by se snížil přístup k pitné vodě v jižní Africe a ve Středomoří, V Africe by poklesly zemědělské výnosy o 15 – 35% a 20 - 50% živočišných a rostlinných druhů by bylo na pokraji vyhubení.
Podle článku Davida Adama v deníku Guardian ze dne 01. září 2008