Hmyzích opylovačů ubývá. Spolehnout se jen na chované včely je riskantní

4.9.2012 17:34 | PRAHA (Ekolist.cz)

Ruční opilování lilku v Tanzánii. Příroda to umí lépe a zdarma, jen ji musím nechat, říkají vědci. Licence |  Některá práva vyhrazena Foto | GlobalHort Image Library/ Imagetheque / Flickr

Dvě třetiny zemědělských plodin a drtivá většina volně rostoucích rostlin závisí na opylovačích z hmyzí říše. Nejčastěji na včelách a pestřenkách. Jak varují vědci, tato ekosystémová služba, kterou mají lidé od přírody zdarma, postupně upadá. Spolehnout se jen na lidmi pěstované včely se podle odborníků nedá.

Po třech tisících letech, co se v čínské oblasti S'-čchuan bez problémů provozovalo zemědělství, musí místní zemědělci opylovat své jabloně sami pomocí kartáčků ze slepičího peří a cigaretových filtrů. Ruční opylování se provádí i při pěstování lilků v Tanzanii. Problém s mizejícími opylovači ale není jen vzdálená hrozba, ale týká se i Evropy.

Řada studií z celého světa totiž potvrzuje závažný pokles hmyzích opylovačů v intenzivně obhospodařovaných oblastech mírného a subtropického pásu.

Celková světová produkce zemědělských plodin činí asi 153 miliard euro, evropská produkce pak dosahuje asi 22 miliard euro. Úbytek hmyzích opylovačů tak má přímý dopad na stabilitu potravinové produkce, ceny potravin a může mít i vážné dopady na lidské zdraví.

Například nedostatek ovoce a zeleniny se může podepsat na zdraví lidí po celém světě. Světová zdravotnická organizace určila jako minimální denní dávku ovoce a zeleniny na 400 gramů. Některé studie ukazují, že víc jak 50 procent evropských domácností spotřebuje méně ovoce a zeleniny, než je limit. Pokud by došlo kvůli úbytku opylovačů ke zdražení ovoce a zeleniny, nepříznivý stav by se ještě zhoršil.

„V neposlední řadě hmyz umožňuje volně rostoucím rostlinám udržet jejich biodiverzitu,“ říká Ingolf Stefan-Dewenter z německé univerzity ve Würzburgu. Podle něho je také podstatné, že nejde o jeden druh hmyzu, ale celou škálu opylovačů, kteří se liší tím, jaké rostliny preferují a v jakou denní či noční hodinu se vydávají za svým úkolem. „Spolehnout se jen na včely chované včelaři je proto velmi riskantní,“ říká Stefan-Dewenter. Některé rostliny, například slunečnice, potřebují k dobrému opylení nejen včely, ale i další hmyz.

Volně žijící hmyz je v některých případech dokonce efektivnější opylovač, než jsou lidmi chované včely. Například volně žijící včely rodu osmia mnohem lépe opylují jabloně a čmeláci jsou zase nepřekonatelní při opylování fazolí. Lidmi chované včely mají oproti volně žijícímu hmyzu tu nevýhodu, že se o ně musí někdo starat. Čmelák nepotřebuje nic víc, než aby v přírodě zůstaly pro něho vhodné podmínky a stanoviště.

Podle Stefan-Dewetera je důležité učinit vše pro zavádění agroenvironmentálních opatření, která podpoří biodiverzitu volně rostoucích rostlin a poskytnou ochranu stanovišť hmyzích opylovačů. Evropská unie v rámci snah o ochranu hmyzích opylovačů spustila projekt Status and Trends of European Pollinators, na jehož stránkách naleznou například zemědělci informace o přínosu hmyzí říše. Projekt se snaží zemědělce přimět k zemědělským postupům a technikám, které jsou k opylovačům více šetrné.