Jsou stejné normy pro jakost obyčejných potravin a biopotravin

PRAHA (Ekolist) - „Zajímalo by mne, zda-li jsou speciální normy na jakost biopotravin. Vím (i když nechápu), že biovýrobky nesmějí obsahovat GMO. Ale co se týká syntetických/přírodních pesticidů, mykotoxinů a dusičnanů, měl jsem za to, že pro biovýrobky platí stejné normy jako pro jiné potraviny. Jak je to doopravdy?“ napsal nám dotaz čtenář Tomáš Moravec. O odpověď jsme požádali Alexandru Kvasničkovou z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Z její odpovědi a doporučených odkazů jsme pak sestavili následující text.

Mnohem nejasnější už je ale odpověď na otázku, jak významně se liší kvalita ekologické a konvenční zemědělské výroby. Na snímku biosalát. Licence: Volné dílo (public domain)
Ilustrační foto: Darégal/Wikimedia Commons

Mnohem nejasnější už je ale odpověď na otázku, jak významně se liší kvalita ekologické a konvenční zemědělské výroby. Vzhledem k tomu, že existují určitá omezení pro používání chemických látek v ekologické produkci potravin, je podle Alexandry Kvasničkové možné předpokládat, že bude jejich výskyt v biovýrobcích nižší. Speciálně na biopotraviny se zaměřilo letošní srpnové vydání časopisu Potravinářská Revue (vydává Agral). Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické tady ve svém příspěvku uvádí: „Za určitých podmínek můžou biopotraviny obsahovat víc mykotoxinů, vyloučit nelze zvýšený obsah některých přírodních toxických látek (alkaloidy apod.). Také vybrané technologické parametry plodin z ekologického zemědělství nemusejí být vždy optimální.” Na porovnání kvality produktů ekologické a konvenční produkce se zaměřuje řada studií. ÚZEI o některých z nich informoval na svých stránkách Agronavigátor.cz. Alexandra Kvasničková upozorňuje na výsledky dvou studií, jež byly obě vydány v roce 2006. První z nich publikoval Carl K. Winter z univerzity v kalifornském Davisu v časopise The Journal of Food Science, který vydává Institut potravinářských technologů v USA (IFT, Institute of Food Technologists). Článek je vlastně souhrnem vědeckých poznatků (Scientific Status Summary, SSS), které se týkají biopotravin. Práce se zabývá rovněž porovnáním kvality a bezpečnosti potravin z ekologického a konvenčního způsobu hospodaření, nutričního složení potravin z těchto dvou systémů produkce, přítomností přirozeně se vyskytujících toxinů a mikrobiologického nebezpečí. Autoři SSS docházejí k závěru, že dosud není k dispozici dostatek informací, aby bylo možné jednoznačně určit, který systém produkce potravin je lepší. Rezidua pesticidů, přirozeně se vyskytující toxiny, dusičnany a polyfenolové sloučeniny uplatňují své zdravotní riziko nebo prospěch podle toho, v jakém množství jsou v potravině zastoupeny. Dosud podle SSS nejsou k dispozici údaje, které by umožnily stanovit, zda rozdíly v koncentraci těchto chemických látek u potravin z ekologické a konvenční produkce jsou biologicky významné. Uvedený souhrn ilustruje, že mezi bio- a konvenčními potravinami existují rozdíly z hlediska jejich postavení na trhu. O ovoci a zelenině z ekologické produkce se uvádí, že má nižší obsah reziduí pesticidů, protože se při jejich produkci používají pesticidy v mnohem nižším množství. To však může vést k vyššímu obsahu přirozeně se vyskytujících toxinů, pokud ekologická produkce probíhala za podmínek zvýšeného útoku hmyzu, plevelů nebo nemocí rostlin. Jestliže při bioprodukci ovoce a zeleniny nebyly použity pesticidy nebo syntetická hnojiva, mají plodiny víc biochemické energie pro syntézu prospěšných sekundárních rostlinných metabolitů, např. polyfenolových antioxidantů, i přirozeně se vyskytujících toxinů. V některých případech jsou hospodářská zvířata z ekologické produkce náchylnější k bakteriální kontaminaci než ta chovaná konvenčně, protože v ekologické výrobě je obecně zakázáno použití antibiotik. Podstatně nižší výskyt antimikrobiální rezistence u hospodářských zvířat z ekologické produkce je vysvětlován zákazem používání antimikrobiálních prostředků. Druhou studii, na níž upozorňuje Alexandra Kvasničková, vydal v časopise Food Control tým expertů pod vedením Luca Pussemeiera z Centra pro veterinární a zemědělský výzkum (CODA, Centrum voor Onderzoek in Diergeneeskunde en Agrochemie) v belgickém Tervurenu. Výzkumníci se pokusili identifikovat nebezpečné chemické látky, které se můžou v rámci celého potravinového řetězce (od pole až po vidličku) potenciálně dostat do potravin. Následně provedli předběžné vyhodnocení rizika u konvenčního i ekologického způsobu hospodaření, a to na základě znalostních databází reziduí a kontaminantů a dál na základě vědeckých studií publikovaných v literatuře. Z praktického důvodu se zaměřovali na situaci v Belgii a v okolních státech. Provedli rovněž některá porovnání se situací v USA, kde se věnovalo analýze databází reziduí pesticidů značné úsilí. Vědci zjistili, že řadu studií publikovaných ve vědecké literatuře není možné použít, protože porovnání jsou zkreslená: neadekvátní metody vzorkování, příliš velký počet parametrů, které se berou do úvahy, velká variabilita měřených parametrů. Z těchto důvodů řada studií dochází k protichůdným výsledkům. V některých případech se podle belgických vědců zdá, že produkty z ekologického zemědělství představují specifická rizika, protože jsou získávány výrobními postupy označovanými jako „přírodní“ nebo „po domácku“ (home made) – a těm může chybět profesionalita pěstitelů (například v nařízení EHS č. 2092/91 pro tyto výrobky nejsou stanoveny žádné jasné hygienické požadavky).

Podle autorů studie je třeba zmínit i skutečnost, že to, co se uvádí jako konvenční, rovněž znamená různé produkční systémy, které mají velmi rozdílné technické specifičnosti (klasická produkce s požadavkem intenzivních vstupů, ale také alternativní systémy založené na integrovaném managementu škůdců (IPM, Integrated Pest Management), produkce pod značkou nebo s obchodním tvrzením, produkce podle technických specifikací stanovených distribučním sektorem). Z uvedeného vyplývá, že realita je mnohem složitější a neodpovídá rozlišování pouze na dva produkční modely, tj. ekologický a konvenční. Na základě zhodnocení dostupných informací belgičtí autoři nakonec došli k závěru, že výrobky ekologického zemědělství mají některé jasné výhody oproti produktům z konvenčního zemědělství, pokud jde o dobře známé toxikanty (pesticidy, dusičnany). Co se týká kontaminantů ze životního prostředí a z výroby potravin, ty jsou obsaženy v obou skupinách výrobků (tj. z ekologické i konvenční produkce) – podle některých studií je přírodních kontaminantů víc ve výrobcích biozemědělců, podle jiných zase v produktech klasického zemědělství. Podle posledních průzkumů ale prý vycházejí lépe biovýrobky, což belgičtí autoři vysvětlují tím, že dřív bylo mezi biopěstiteli hodně farmářů, kteří měli jen malé zkušenosti, což se v poslední době změnilo. V belgickém shrnutí jsou uvedeny i výsledky několika studií – podle nich byly přírodní kontaminanty ve výrobcích obou zemědělských postupů, vždy ale v normě. Nakonec ještě belgičtí vědci konstatovali, že je zapotřebí lépe identifikovat přítomnost přírodních toxinů v ekologické produkci. Martin Mach Ondřej, rs