Mohou za zvyšování cen biopaliva?

PRAHA (Ekolist) - Mohou biopaliva za zdražování potravin, nebo je jsou jim vyšší ceny potravin přičítány neprávem? Tyto otázky řešili včera odborníci na panelové diskuzi pořádané Eurocentrem Praha. Kromě jiného se shodli na tom, že Evropská komise měla přehodnotit cíle v oblasti biopaliv. Diskuzi zakončil Miroslav Toman komentářem k vlivu zahraničních řetězců.

Biopaliva cenu neovlivňují

"Biopaliva cenu potravin nezvyšují," tvrdí Reinbergr. Na snímku Oldřich Reibergr, ředitel Cukrovarů a lihovarů TTD (vlevo) a Pavel Švarc, Svaz chemického průmyslu (vpravo).
Foto: Martin Mach/Ekolist.cz

Jako první dostal slovo „obhájce“ biopaliv, Oldřich Reinbergr z Cukrovarů a lihovarů TTD. „Výroba biolíhu není tím hlavním, co způsobuje růst cen potravin. Určitý vliv má, ale je rozhodně zanedbatelný,“ prohlásil hned v úvodu Oldřich Reinbergr. Jak dále uvedl, v Evropě se loni vyrobilo 267 milionů tun obilovin, přičemž na výrobu bioetanolu se spotřebovalo 3,5 milionu tun, tedy 1,3 % celkového množství. Nejpoužívanější obilovinou je podle Reinbergra pšenice, které se zdaleka nejvíce spotřebovalo na krmivo (56 milionů tun), pak na výrobu potravin (46 milionů tun) a zcela nejméně na výrobu bioetanolu (1,46 milionu tun, tj. 1 % celkové produkce pšenice). „Toto jedno procento spotřeby obilovin podle mě nijak neovlivnilo ceny potravin v Evropě. Zemědělské komodity jako pšenice nebo žito mají na cenu finálních produktů poměrně malý vliv,“ říká Oldřich Reinbergr. Podle Reinbergra je nárůst cen zemědělských komodit způsoben něčím jiným. „Vliv na cenu má obrovská poptávka z východu, například z rozvíjejících se ekonomik Číny nebo Indie. Do cen se promítají i neúrody. Austrálie, ale i Evropa, zaznamenaly v posledních dvou letech nízké úrody obilovin. V loňském roce Evropa prodala asi 17-18 milionu tun pšenice z intervenčních zásob do třetích zemí. To jsou všechno vlivy, které se dnes promítají do cen zemědělských komodit a potravin,“ tvrdí ředitel Cukrovarů a lihovarů TTD Oldřich Reinbergr. Jak dodává, výroba biolíhu není rozhodně jedinou možností, jak nahradit ubývající fosilní zdroje paliv, ale je jen jedním z mnoha možností. „Povinností nás, lidstva, je hledat nové zdroje. Všechno to ale musí být v určité vyváženosti, ne prosazovat biopaliva za každou cenu,“ pronesl Reinbergr. „Ještě loni Evropská unie subvencovala zemědělce, kteří zatravňovali nevyužitou zemědělskou půdu. Celé roky se v Evropě snižovala výměra zemědělské půdy a unie ještě platila za to, aby se nepěstovaly zemědělské komodity,“ upozornil na ještě nedávný evropský trend. Dnes podle něho Evropa platí za to, aby se snížila produkce například řepy. „Biolíh se nevyrábí jenom z obilí, ale také z řepy. Evropa nyní dělá reformu a snižuje výrobu cukru o 30 %. Pro řepu je výroba biolíhu vynikající alternativa, i proto, že je to daleko výhodnější i co do záboru půdy. Můžeme totiž využít cukrovarnických kapacit, které nyní budou přebytečné,“ říká Reinbergr. Podle jeho údajů se v Evropě spotřebovalo 1,8 miliardy litrů etanolu, zhruba 1 miliarda litru se dovezla z Brazílie a dalších zemí. „Cíle Evropské unie na využívání biopaliv jsou vysoké. V současné chvíli Evropa ale přešlapuje a neví, zda pokračovat v těchto cílech, nebo je přehodnotit vzhledem k tomu, co se děje,“ hodnotí situaci Reinbergr. Cílem Evropské unie je v roce 2010 dosáhnout podílu biopaliv na celkové spotřebě paliv ve výši 5,75 % a do roku 2020 podílu 10 %. S tím souhlasí i Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory: „Evropská komise by měla přehodnotit stanovené cíle, a měla by hlavně nechat zpracovat studii na základě současných znalostí a zkušeností, aby to nebyly pouze pocitové věci.“ Podle jeho slov není jednotná ani sama Evropská unie. „Vědecký výbor Evropské agentury pro životní prostředí, který je složený z 20 vědců z 15 zemí, doporučil Evropské komisi, aby přepracovala svůj ambiciozní plán a aby se rostliny používaly spíše na přímé spalování než na výrobu biolíhu.“ Toman souhlasí s Reinbergrem i v tom, aby se pro výrobu biolíhu využívaly uvolněné kapacity z cukrárenského průmyslu. Biopaliva cenu ovlivňují S Reinbergrem se ale Toman neshodl co do vlivu biopaliv na cenu potravin. „Jednou z příčin zdražování potravin jsou bezpochyby biopaliva. Spotřeba obilí na výrobu biopaliv není příliš ekonomická a myslím si, že to není dlouhodobá perspektiva. Biopaliva první generace, tak jak je dneska známe, nejsou tou správnou cestou. Měli bychom se zaměřit na biopaliva druhé generace a na další možnosti využívání dalších zdrojů,“ říká Toman s tím, že na cenu potravin mají vliv i rostoucí ceny energie, rostoucí ceny pohonných hmot a cena práce. „Přestože to vypadá, že ceny zemědělských surovin jdou nahoru jen mírně, má to neuvěřitelné dopady. Myslím si, že to nejsou jen jednotky procent. Například loňská cena mléka 8,30 Kč za litr vzrostla na dnešních 10,50, což nejsou jednotky procent,“ reagoval Miroslav Toman na svého předřečníka. Jak ale Toman tvrdí, Potravinářská komora je příznivcem využívání biopaliv, která ale „nesmějí být prosazována za každou cenu“. Podle Tomana má orná půda sloužit především produkci potravin a krmiv, pak má plnit funkci při údržbě krajiny. „A teprve ve třetí fázi by zemědělská půda měla sloužit k produkci suroviny pro biopaliva,“ myslí si Miroslav Toman. „Potraviny se stávají strategickou surovinou a poptávka po obilí ze strany potravinářů, výrobců krmiv a výrobců biopaliv neustále roste a ceny surovin se neustále zvyšují. Drobný příklad, ve Skotsku se zvedla cena obilí šestkrát a ohrožuje to i výrobu whisky, a to už mě začalo zajímat, to už začíná být trošku problém,“ zažertoval Miroslav Toman. Druhá generace bude lepší Podle Pavla Švarce ze Svazu chemického průmyslu je to s cenami potravin podobné jako s cenou ropy. „V růstu cen ropy hraje význačnou roli spekulace, očekávání a nákupy ropy na forwardech (pozn. red.: nákup za aktuální cenu, uskutečněný až po nějaké době). Zavedení biopaliv bylo pouze zástupným problémem pro umístění kapitálu do komodity, do potravin,“ tvrdí Pavel Švarc. Globální poptávka podle něho jenom napomohla tomu, že se vytvořila vhodná psychologická situace na růst cen základních komodit.

	Podle Tomana je trochu problém, že ceny obilovin ovlivňují ceny whisky. Na snímku Tomáš Doucha z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (vlevo) a Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory (vpravo).
	Foto: Martin Mach/Ekolist.cz

„Patrná je výrazná současná subvenční politika USA k bioetanolu i velkých evropských států. Evropské státy ale ze subvencí teď couvají, například Německo dnes výrazně snižuje své subvenční zásahy,“ říká Švarc. Pod Svazem chemického průmyslu se podle jeho slov vytvořila technická platforma, která je zaměřena primárně na biopaliva druhé generace. „Měli bychom se poučit z chyb produkce biopaliv prvé generace a podívat se na dopady druhé generace biopaliv,“ pronesl Švarc. Podle něho začínají být paliva konkurence schopné. „Motorová nafta stojí 15,20 korun bez daně. Ve Freiburgu první producent spouští výrobu motorové nafty z dřevní hmoty a odhaduje výrobní náklady na 0,5 až 0,6 eura.“ Jak dále řekl Pavel Švarc, první generace biopaliv trpí vadou očekávání, které na ně byly kladeny. Pro dosažení stejného výkonu například u automobilu je potřeba dát o 25 % biolíhu víc, což zvyšuje spotřebu i náklady na provoz. Očekávání ve snížení emisí skleníkových plynů se podle Švarce v případě biolíhu také nenaplnily. „Druhá generace biopaliv, která se připravuje, bude mít snížení emisí výrazně lepší, hovoří se až o devadesáti procentním snížení emisí, přičemž energetický obsah se bude pohybovat kolem 85 – 95 %. Druhá generace biopaliv je otázkou technickou. Do dvou tří let budou komerčně dostupné,“ věří Pavel Švarc. Podle Švarce je v ČR výrazná legislativní diskriminace. „Když si postavíte spalovnu na štěpku, tak máte 15 let zaručený zisk díky státní garanci. Když si postavíte lihovar, tak můžete brzy zkrachovat, jak jsme to ostatně teď mohli sledovat.“ Tři druhy krize O tom, že Evropa bude muset přehodnotit své cíle v oblasti biopaliv, hovořil i Tomáš Doucha z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomie. „Biosložky jsou dražší než fosilní zdroje. Je otázka, proč se jimi tedy zabýváme? Evropa to vysvětluje tím, že biopalivy sleduje veřejný zájem, tedy řešení emisí CO2, energetickou soběstačnost unie a v neposlední řadě že zabraňuje opouštění zemědělské půdy a posiluje zaměstnanost na venkově,“ vysvětluje evropský zájem o biopaliva Tomáš Doucha. „Postupem času se ale ukazuje, že tyto veřejné zájmy jsou doprovázeny i negativními dopady. Objevily se otázky, zda bioenergetika neškodí životnímu prostředí, zda neovlivňuje biodiverzitu intenzifikačními zásahy do zemědělské produkce a zda jsou vstupy v energetické rovnováze s výstupy. A také, zda bioenergetika nezvyšuje ceny potravin,“ vypočítával otázky spojené s bioenergetikou Tomáš Doucha. Podle jeho slov je v Evropě podpora biopaliv přenesena z daňových poplatníků přímo na spotřebitele tím, že jsou biopaliva přimíchávána do pohonných hmot, čímž se vytváří trh. „Jenže se ukazuje, že to nějak nehraje celosvětově, protože se objevují se problémy v rozvojových zemích,“ upozorňuje Doucha. „Současné přimíchávání biosložek do pohonných hmot platí spotřebitel a s tím já jako ekonom naprosto souhlasím. Kdo užívá, ať platí. Pod těmi nehoráznými sumami na podporu MEŘA se dřív pěkně prohnul jak daňový poplatník a tak ještě spotřebitel,“ říká Tomáš Doucha. Podle něho můžeme v současnosti hovořit o třech krizích: krizi potravinové soběstačnosti, energetické krize a krizi životního prostředí. „Ono to spolu všechno souvisí – někde chceme něco vyhnat výš, ale ono nám to škodí v životním prostředí, když zase bráníme životní prostředí, tak tím zabraňujeme efektivní výrobě potravin. Evropská unie, ale i svět, se dostává do tohoto rozhodovacího trianglu, kdy bude muset dojít k nějakému rovnovážnému vyřešení situace,“ říká Tomáš Doucha a dodává, že přenést se přes tento triangl krizí nám mohou pomoci biopaliva druhé generace.

"Trh s biopalivy je pseudobyznys." Tomáš Doucha, ekonom Výzkumného ústavu zemědělské ekonomie.
Foto: Martin Mach/Ekolist.cz

Tomáš Doucha z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky upozorňuje, že zemědělství má i další funkce, než jen produkční: „Musíme si uvědomit, co chceme po hektaru půdy. Chceme z toho ´vyždímat´ něco na potraviny, něco na energetiku, ale potřebujeme také vodu a životní prostředí. Myslím si, že brzy bude voda větší problém než potravina.“ Dovoz biopaliv z pralesa „Biopaliva jako součást bioenergetiky jsou prostě trh, kde musí platit tržní zákonitosti a tržní vztahy,“ říká Tomáš Doucha. Trh s biopalivy není podle Douchy čistý trh, ale jakýsi pseudobyznys. „I v rámci Evropy je problém, že sice máme jednotný trh biosložek, ale v každé zemi má trh trochu jiná pravidla, které zvyšují transakční náklady. Čím se může Evropa vyhranit vůči dovozům z Brazílie? Jedině celním tarifem. Ale pokud Brazílie dokáže přeskočit celní tarif, tak to ukazuje, že Evropa je neefektivní a je to další důvod pro zvážení celého toho programu biopaliv první generace,“ myslí si Tomáš Doucha. Oldřich Reibergr popsal své zkušenosti z návštěvy Brazílie. „Viděl jsem tam pěstování třtiny a výrobu cukru. Dělá se téměř zadarmo, lihovarnické výpalky se vypouštějí do řeky, spaliny se nijak nečistí a takto se tam vyrábí víc a víc, dál a dál se vstupuje do pralesů,“ líčí své zkušenosti Reibergr. „Za takových podmínek nejsme absolutně schopni konkurovat ceně biolíhu z Brazílie. Vždycky se dá někde něco vyrobit levněji,“ glosoval situaci Oldřich Reibergr. Nestoudné prodejní řetězce Podle Tomáše Douchy se cena potravin tvoří prostřednictvím poptávky a nabídky, tedy pomocí tržních mechanismů. Miroslav Toman s tím však nesouhlasil a na závěr emotivně shrnul svou argumentaci. „Myslím, že je naprosté zvěrstvo, aby tři německé discounty ovládaly celý český potravinářský průmysl. Je nestoudné, že si nasazují marže 40 až 60 % na úkor výrobců. Čeští výrobci musí vyrábět jen za takové ceny, aby byly nižší než u výrobců z Německa, protože jinak by si to německé řetězce koupily od nich. O tom není pochyb ani na vteřinu. A označovat tohle za trh je nesmysl, je to normální zločin. Tyhle liberální řeči mě vždycky rozčílí. Máme tady tři řetězce, kvůli kterým zanikli malí živnostníci a malí výrobci. Spotřebitel na to nemá žádný vliv, protože ten si nekupuje to, co chce, ale pouze to, co mu nabídne řetězec,“ řekl na závěr diskuze Miroslav Toman z Potravinářské komory.