OTAWA/ČESKÉ BUDĚJOVICE (Ecomonitor) - Každoroční lov tuleňů grónských letos pravděpodobně probíhat nebude. Letošní zima v oblasti zálivu Sv. Vavřince byla nečekaně mírná. Tento meteorologický fakt odrazuje lovce od výprav za tuleními kožešinami, které nejsou dostatečně husté, a proto dobře prodejné. Barbarské ubíjení tuleních mláďat palicemi, kterému se už desítky let snaží aktivisté zabránit, se proto odkládá. Není ale důvod k radosti, mimořádně teplá zima zásadním způsobem ovlivnila i přežívání tuleňů. Chybějí ledové kry, které jinak touto dobou bývají jejich hlavními místy výskytu: na nich rodí mláďata, tráví většinu dne a jsou na nich v bezpečí před predátory.
 |
|
| Tulení mládě je vystaveno mnoha nástrahám. Pokud se nestane obětí lovců kvůli kožešině, hrozí mu sklouznutí do moře a utopení nebo to, že se stane kořistí kojotů či dravých ptáků. Licence: Volné dílo (public domain) | |
| Foto: NOAA |
V Port au Choix v kanadské provincii Newfoundland a Labrador a v řadě přístavních měst na pobřeží zálivu se objevují stovky tuleňů, kteří sem připlavávají rodit mláďata do zbytků ledové tříště. Jinde se mláďata rodila na stále se zmenšujících plovoucích krách. Neobvyklost tohoto jevu potvrzují i místní pozorovatelé. Jeannie Billard, obyvatelka Port au Choix, potvrzuje: „Tohle vidíte tak dvakrát za celý život – když máte štěstí.“ Kombinace nedostatku stabilního ledu a rozptýlení stád tuleňů vede většinu lovců k tomu, aby zůstali doma. „Nepozorovali jsme nikde v okolí žádná větší stáda,“ řekl Robert Courtney, prezident rybářského sdružení North of Smokey-Inverness South Fishermen’s Association z Cape Breton v provincii Nové Skotsko. „Myslím, že nejbližší pořádná stáda se nacházejí zhruba 300 mil od místa, kde teď jsme. A to už je na nás příliš daleko.“ Courtney dále pokračuje: „Žádná z 30 až 40 lodí v Cape Breton, které se obvykle na lovu tuleňů podílejí, letos nevyplouvá.“ Podobná situace je i na Magdaléniných ostrovech v provincii Québec. Pouze jedna loď, která dodává tulení maso do restaurací, vyrazila tak daleko. Nicméně tulení mláďata stále umírají. Řada z nich se utopí při narození po uklouznutí či upadnutí z příliš malých ker. Ti, kteří se narodili na pobřeží, se stávají oběťmi kojotů a dravých ptáků. Ani tuleni, kteří budou mít štěstí a zamíří na moře, ale nebudou mít ještě vyhráno – s úbytkem ledových ker jim budou chybět odpočinková místa. „Úmrtnost bude vyšší, než je obvyklé,“ tvrdí Garry Stenson, kanadský mořský biolog ze St. John na ostrově Newfoundland. Mike Hammil, biolog z oddělení pro rybářství z Mont Joli v provincii Québec, potvrzuje, že obdobně nepříznivé podmínky pro přežití mláďat se naposled objevily v roce 1981. „Bylo to, jako by za ten rok vymizela celá jedna věková třída tuleňů.“ Zatímco místní vědecká obec si nepřipouští, že by tento individuální výkyv počasí měl být důsledkem globálních změn klimatu, mnozí obyvatelé jsou opačného názoru. Ministerstvo životního prostředí Kanady hlásí do poloviny března nejnižší míru zalednění za poslední čtyři desetiletí. V zálivu Sv. Vavřince je počet tuleňů odhadován na 9,6 milionů, odhadovaný každoroční přírůstek mláďat by měl být kolem 280 000. Zatím je stále brzy odhadovat rozsah letošních ztrát způsobených nepříznivými klimatickými podmínkami, místní zoologové však pozorují i změnu vzorců chování tuleňů. Samice tuleňů rodily mladé až s dvoutýdenním zpožděním, protože hledaly led. Velké množství tuleňů se přesouvalo za ledem až o 100 kilometrů na sever a není úplně jisté, jaká bude jejich kondice a schopnost udržet mladé naživu. Pokles poptávky a zákaz EU obchodovat s výrobky z tulení kožešiny snížily komerční hodnotu zabitých zvířat ze 100 dolarů na 8–15 za kus. Kanadská vláda však zatím letošní lov tuleňů oficiálně nezrušila. Podle článku Iana Austena „Despite Few Hunters, Seal Pups Face Threats“ zveřejněného na serveru deníku The New York Times 2. dubna 2010. Radomír Dohnal