Kampaň proti ekonomickému ohodnocení, jež by mohlo neúmyslně posílit ty, kterí věří, že příroda má malou či žádnou cenu
Mnoho ekologů negativně reagovalo na nedávnou kalkulaci ekonomické hodnoty přírody a ekosystému. Poukázali na nebezpečí progresivní "privatizace" a "komodifikace" přírody a zdůraznili, že společnost by se měla zaměřit především na hodnoty přírody jako takové. Stanovením ceny přírody vznikne prostor, v němž společenské výhody plynoucí z ekosystémů budou přivlastněny korporacemi a dalšími soukromými zájmy.
Někteří považují debaty o "národním kapitálu" jako další krok směrem k degradaci biosféry. George Monbiot řekl:
"Zřídka se dají vydělat peníze ochranou přírody ve stejném objemu, jako se vydělají jejím ničením. Oproti jiným investicím nabízí příroda nízké míry návratnosti. Pokud umožníme diskusi přejít od hodnoty k ceně - od lásky k chamtivosti - ponecháme přírodní svět silám, jež ho zničí."
Nicméně takto jednostranný pohled je velmi nebezpečný. Již dekády bojují aktivisté za ochranu přírody jako takové a ačkoliv je zřetelný pokrok (např. rychlý nárůst chráněných oblastí po celém světě, což bude, doufejme, pokračovat, bez ohledu na čistě ekonomická hodnocení), celkový vývoj není povzbudivý.
Destrukce nechráněných lesů, ztráta půdy, vyčerpání vodních zdrojů, vyhynutí zvířat a ptáků a drancování oceánů pokračuje rychlým tempem. Zdá se, že morální argumenty překonaly nedostatečné trakce a že pokračující ekonomický a populační růst způsobí další škody.
Jedním ze zdrojů naděje je šířící se pochopení, že příroda je pro ekonomický rozvoj nezbytná. Poselství je jasné: bez přírody není ekonomika ničím. Tato maličkost začíná pronikat na různá důležitá místa a mohla by brzy vést k nové éře tvorby politiky. Je to něco, v čem půjdou ekologie a ekonomie ruku v ruce, ale pouze tehdy, pokud budeme mít prostředky k tomu, abychom mezi těmito dvěma světy, které jsou si natolik cizí, postavili most.
Oceníme-li přírodu jako životně důležitou pro ekonomiku s měřitelnými a dosažitelnými finančními hodnotami, mohli bychom získat pozornost lidí, kteří v nejlepším případě přírodu doposud považovali za dodavatele zdrojů, nebo hůř, ekonomicky nákladné zdržování, které doprovází ekonomický růst. V souvislosti s takovýmto přesvědčením nebude fungovat ani morální nátlak. Pokud se však tento skepticismus setká s ekonomicky pádnou logikou, mohli bychom se dostat o kousek dál.
Samozřejmě existují i ekologické hodnoty (jako je krása a podstata existence věcí), kterým nemohou být přiřazeny finanční hodnoty a které by měly být chráněny zákonem, politikou a veřejnou podporou spíše než prostřednictvím trhů.
S finančním ohodnocením přírodních systémů samozřejmě přichází i některá rizika. Ta mohou být spatřována například v tom, jakým způsobem některé země ohodnotí cenu ekosystémů (třeba lesů), na které se spoléhají původní obyvatelé a mají na ně rodové právo (nebo by měli mít). Tato rizika by měla být ošetřena předpisy a jinými zárukami, když například budou tyto lesy pro dodávání vody vzdálenému městu uznány jako finančně významné, měla by být ochráněna i práva dotčených občanů žijících v těchto lesích. Existují rizika, ale zajištěny mohou být pouze výsledky.
Jsem překvapen odmítavým postojem ekologů ke stanovení ekonomické hodnoty přírody, a tím spíše, že tyto názory se mohou zdát podobné vysoce skeptickým přístupům k tomu, že příroda by měla být chráněna na prvním místě. Nigel Lawson, zarputilý popíratel změny klimatu, je stejně jako mnoho ekologů proti finančnímu ohodnocení ceny přírody. Uvědomuje si, že pokud by tato situace nastala, ekonomika by se musela změnit v základních věcech, musely by se vytvořit nové vládní politiky, změnil by se způsob investování kapitálu a nastaly by změny ve struktuře spotřeby. Boj proti ohodnocení ekosystému by však mohl nenávratně posílit ty, jež věří, že příroda má malou či vůbec žádnou cenu, ať už morální, ekonomickou či jinou.
Zdá se, že není na výběr. Strávil jsem posledních 25 let kampaněmi pro přírodu jako takovou, protože je nádherná, protože by měla existovat pro svou vlastní podstatu a protože nemáme právo ji ničit. Nicméně jsem zjistil, že ne každý s tímto souhlasí, a jak se tyto lidi pokouším přesvědčit, je vymýceno mnohem více lesů, znečištěno více oceánů a vypuštěno více skleníkových plynů.
Mohli bychom pokračovat jako doposud, zachovat ideologickou čistotu (na obou stranách), nebo bychom mohli otevřít novou debatu, jež vyžaduje smysluplné zapojení skeptiků, na poli, kde se odehrají budoucí vítězné a prohrané ekologické bitvy – na poli ekonomiky. Nakonec to nebudou ekologové, kdo nepochopili realitu, jež přichází s růstem omezené Země, nýbrž ekonomové.
• Kniha Tonyho Jupitera o hodnotě ekosystémů pro ekonomiku - What has Nature ever done for us? - vyjde v lednu
Zdroj: http://www.guardian.co.uk/environment/2012/aug/10/nature-economic-value-campaign