Při mořském rybolovu se vyhodily ryby za miliardy liber

8.8.2011 01:37 | LONDÝN/HODONÍN (Ecomonitor) Diskuse: 2 Zpráva přihodila polínko pod již bublající hrnec vyhrocených debat o praktikách rybářů a přehnané regulaci rybolovu ve vodách EU.
Licence | Některá práva vyhrazenaFoto | WWF Deutschland / Flickr.com'> Zpráva přihodila polínko pod již bublající hrnec vyhrocených debat o praktikách rybářů a přehnané regulaci rybolovu ve vodách EU. Licence | Některá práva vyhrazena Foto | WWF Deutschland / Flickr.comPodle zjištění nadace New Economics Foundation (NEF) se podařilo rybářským lodím plujícím pod vlajkou EU vyhodit mezi lety 1963–2008 zpět do moře 2,1 milionu tun tresek. Rybáři tak nečinili s nějakým zvláštním potěšením, museli se prostě jen zbavit části úlovků, aby dodrželi limitní kvóty odchytu. Jak píše server Guardian, NEF vyčíslil hodnotu vyhozených ryb na 2,7 miliardy liber.

Studie New Economics Foundation se soustředila pouze na nejlépe dokumentovaný druh lovené ryby – tresku, ale pravdou zůstává, že praxe vyhazování až dvou třetin odlovené tonáže se užívá u všech druhů ryb. Ryby jsou po ulovení házeny zpět z řady důvodů: buď jde o druh, který nesmí rybáři lovit, nebo loď už překročila svou kvótu, nebo jsou ryby moc malé nebo jde prostě o druh, který není na trhu ceněný.

Zpráva přihodila polínko pod již bublající hrnec vyhrocených debat o praktikách rybářů a přehnané regulaci rybolovu ve vodách EU. Od roku 1963 se rybářské lodě zbavují všech podměrečných, nevyhovujících, málo hodnotných ryb, aby dodržely dané kvóty. Tím, že pošlou nadlimitní část úlovku zpět do moře, ale rybáři ničemu neprospějí, ryby jsou totiž už většinou stejně mrtvé. Maria Damanakiová, komisařka EU pro rybářství, prý již učinila potřebné kroky k nápravě, ale vyhrocená diskuse trvá nadále. Rybáři se obávají, že se zákazem likvidace úlovku v případě neperspektivních a komerčně slabých druhů poklesne jejich zisk a ohrozí to jejich živobytí. Zastánci zákazu likvidace úlovků argumentují tím, že podobný přístup v osmdesátých letech v Norsku byl naopak do čtyř let po zavedení velmi výnosný a pro rybářský průmysl stimulující počin.

Rupert Crilly, environmentální ekonom NEF a autor knihy „Peníze přes palubu“, varuje před příliš zjednodušujícím pohledem: „Chce to podstatnější změny než jen prostý zákaz vyhazování úlovku. To, co řešíme, lze shrnout jako – hodnota ryb, které házíme zpátky do moře, je příliš velká. Dělejme to jinak. Jenže změnit se toho musí víc.“ Zákaz likvidace úlovků je podle něj jen součást širšího problému, celkového přelovení oceánů. Dále Crilly doporučuje, aby stanovení kvót nebylo otázkou politického rozhodnutí, ale vědecké analýzy, vycházející z oceánu jako ekosystému, a ne jen zdroje zisku.