Připomenutí si vlastní smrtelnosti zvyšuje u lidí zájem o ekologické dopady jejich života, ukázal experiment

21.8.2012 02:00 | PRAHA (Ekolist.cz) Někteří účastníci experimentu pak byli vyzváni, aby si přečetli novinový článek o tragickém leteckém neštěstí, který jim měl navodit myšlenky na vlastní smrtelnost. Ilustrační foto. Licence |  Některá práva vyhrazena Foto | micmol / Flickr

Pozornost lidí k environmentálním dopadům jejich vlastního chování se zvyšuje, pokud si připomenou svou vlastní smrtelnost. Daleko více pak při svém rozhodování a chování zvažují dopady na budoucí generace. Takový je závěr výzkumu, který vedla Kimberly Wade-Benzoniová na Duke University.

Wade-Benzoniová se spolu se svými kolegy zaměřila na tzv. mezigenerační dilema. To zjednodušeně řečeno představuje rozhodování současníků o vlastním uskrovnění ve prospěch budoucích generací, i když z toho současná generace nebude mít žádný profit.

Jak vysvětluje Kimberly Wade-Benzoniová, lidé obecně při svém rozhodování volí tu možnost, která jim osobně přinese užitek v současnosti. Čím víc je potenciální užitek nějakého současného rozhodnutí vzdálen v čase, tím méně je pro lidi atraktivní. Vědci z Duke University se nezaměřili jen na zkoumání hodnoty v čase. Zajímala je otázka, za jakých okolností se lidé spíš rozhodnou tak, že odloží užitek nejen do budoucnosti, ale přenechají ho dokonce někomu jinému.

Základní hypotéza výzkumu byla, že jedním z podnětů, které lidi přiměje k takovému rozhodnutí, bude uvědomění si vlastní smrtelnosti. Ta je podle vědců jednou z věcí, která nás nutí myslet na to, jaké dědictví po nás zůstane. K otestování hypotézy připravili několik experimentů.

V prvním byli účastníci experimentu zařazeni do loterie, v které měl každý šanci vyhrát 1000 dolarů (cca 20 tisíc Kč). Někteří účastníci pak byli vyzváni, aby si přečetli novinový článek o tragickém leteckém neštěstí, který jim měl navodit myšlenky na vlastní smrtelnost. Jiní účastníci dostali ke čtení emočně neutrální text. Všem pak bylo oznámeno, že pokud chtějí, mohou část své případné výhry věnovat charitě. Některým bylo upřesněno, že charita využije peníze okamžitě, jiným že darované finance budou využity charitou na programy v budoucnosti.

Lidé, kteří četli článek o smrti pasažérů letadla, dali více peněz na projekty charity v budoucnosti než na projekty v současnosti.

„Zanechat po sobě pozitivní odkaz dává lidem dojem jakési symbolické nesmrtelnosti,“ interpretuje to Wade-Benzoniová. Podle ní jde o natolik silný motiv, že lidé překonají svou přirozenost myslet na svůj užitek v současnosti a daleko více pak jednají ve prospěch někoho jiného v budoucnu.

V druhém experimentu vytvořili vědci scénář více zaměřený na životní prostředí. Účastníci byli požádáni, aby hráli roli viceprezidenta velké energetické společnosti. Ta právě objevila nový zdroj levné energie. Účastníci se coby osoby ve vedení měli rozhodnout, kolik energie má spotřebovat samotná firma dnes a kolik energie má přenechat jiným příjemcům. Některým účastníkům byla dána možnost přenechat energii jiné organizaci, která z ní bude mít užitek hned, některým byla dána možnost přenechat energii jiné organizaci, která ji využije v budoucnosti a některým byla dána možnost přenechat energii své vlastní firmě v budoucnosti. Všem bylo řečeno, že ostatní společnosti dokáží energii využít lepším způsobem, než když jejich vlastní firma spotřebuje všechno sama v současnosti.

Stejně jako v prvním experimentu, i v tomto byla některým účastníkům připomenuta jejich smrtelnost. Pak byli všichni účastníci vyzváni, aby učinili své rozhodnutí o rozložení spotřeby energie. Vědci se účastníků dále doptávali, zda cítí nějakou spřízněnost s jinými společnostmi.

Účastnici, kterým byla připomenuta jejich smrtelnost, daleko více přenechávali energii pro využití v budoucnosti. Tato rozhodnutí byla spojena s pocitem spřízněnosti s budoucími příjemci.

Chování účastníků experimentu se může zdát být v rozporu s intuitivním očekáváním. „To je důvod, proč jsou podobné výzkumy důležité,“ říká Kimberly Wade-Benzoniová. Tyto studie pomáhají zmapovat, na základě čeho lidé činí svá rozhodnutí v čase a v sociálních souvislostech.

„Jednání ve prospěch budoucích generací může být paradoxně projevem vlastního zájmu – dosažení jakési nesmrtelnosti,“ vysvětluje Wade-Benzoniová. „Vědomí, že jsme naši skupinu, firmu, obor, nebo svět posunuli k něčemu lepšímu, nás naplňuje pocitem smyslu a pomáhá nám se vyrovnat s nesmyslností smrti.“

Klíčem k efektivní environmentální politice pak může být pomoci lidem vidět jejich všednodenní rozhodování jako tzv. trade off mezi současnou generací a budoucími generacemi a jemně jim připomenout, že nikdo nežije věčně.