15. dubna 2009 10:25
PRAHA (Ekolist) - První den jednání neformální rady ministrů životního prostředí byl věnován adaptacím na změny klimatu. Podle ministrů je evropská politika snižování emisí skleníkových plynů velmi ambiciózní, i tak je ale nutné se dopadům klimatických změn začít přizpůsobovat. Klíčové podle ministrů bude především hospodaření s vodou - kvůli změněným srážkám a častějším záplavám nebo suchu.
 |
|
| Podle ministrů je evropská politika snižování emisí skleníkových plynů velmi ambiciózní, i tak je ale nutné se dopadům klimatických změn začít přizpůsobovat. Na ilustračním snímku mlha ve Východním Frísku v Dolním Sasku. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5 Generic | |
| Foto: pixelfehler/Matthias Süßen/Wikimedia Commons |
“Evropa se dosud zaměřovala na snižování emisí a adaptace zůstaly trochu podceněny,“ řekl včera novinářům ministr životního prostředí Martin Bursík. Podle něj ale mají adaptační plány smysl na úrovni jednotlivých zemí EU, protože situace je v každém členském státě jiná. „Klimatické změny již probíhají a probíhají velmi rychle všude v Evropě, ale v každé zemi se projevují jinak,“ prohlásila ředitelka Evropské agentury životního prostředí (EEA) Jacqueline McGladeová.
Nejvíce ohroženy jsou oblasti pobřeží, horské regiony a záplavové oblasti. Řada zemí již své vlastní plány přijala, přesto by podle rady ministrů měla vzniknout společná politika na úrovni celé Evropské unie. Martin Bursík vidí tři důvody pro společný unijní postup. Jedním z nich je, že změny klimatu mají často přeshraniční dopady - typickým příkladem jsou vlivy na povodí řek. „Společné politiky máme i v jiných oblastech, například pro oblast zemědělství nebo rybolov. Třetím důvodem je vzájemná solidarita členských zemí,“ vypočítává důvody Martin Bursík. Evropská unie zveřejnila 1. dubna Bílou knihu o adaptacích, kterou zveřejnila Evropská komise. Adaptační opatření by se měla dotýkat celé řady oblastí, vedle vodního hospodářství a zemědělství především zdravotnictví a dopravy.
Hlavním tématem evropské politiky životního prostředí je v letošním roce příprava mezinárodní dohody o omezení skleníkových plynů, která by měla nahradit současnou dohodu z Kjota. Evropa na konci loňského roku přijala klimatický balíček, který zavazuje země EU snížit emise o 30 % v porovnání s rokem 1990 do roku 2020, jestliže se k nim přidají i další země. Klíčová je pozice USA, které ale zatím nebyly schopny říct, o kolik by měly emise snížit. „Prohlášení jsou pozitivní, ale teď už musíme přestat mluvit a musíme začít jednat,“ řekl včera novinářům Stavros Dimas, evropský komisař pro životní prostředí . Podle něj ani jednání v Bonnu, které mělo připravit obrysy budoucí mezinárodní smlouvy, nepřineslo takové výsledky, jak se čekalo. „Došlo k určitému posunu, ale ne tak velkému,“ řekl Dimas. Podle něj je největší problém v tom, že bohaté země nepřišly s žádným závazným cílem. Podle Martina Bursíka jde jednání podle plánu tak, jak byl nastaven na konferenci na Bali.
Navíc podle Bursíka jde především o určitou taktiku. „Japonsko schvaluje svůj vlastní plán o omezování skleníkových plynů. Ten se vybírá ze šesti různých scénářů a jasný by měl být tento měsíc. Také USA přišly s plánem, který je o šest procent nižší, než ten, o kterém dosud mluvil prezident Obama,“ prohlásil Bursík. Jediný dosud známý plán USA počítá se snížením emisí na úroveň roku 1990 do roku 2020, tedy zhruba o 16 % oproti dnešku. „Jako Evropa bychom uvítali, když by v USA přijali systém obchodování s emisemi skleníkových plynů blízký tomu evropskému. Díky tomu by bylo v budoucnu poměrně jednoduché vytvořit celosvětový trh s uhlíkem,“ vysvětlil budoucí očekávání Martin Bursík.
Hugo Charvát