Ukázal to výzkum biodiverzity 63 velkoplošných chráněných území na světě. Lisette Cantú-Salazar a Kevin Gaston z univerzity v Sheffieldu se zaměřili na území s ochranným statusem o rozloze větší než 25 000 km čtverečních. Velká chráněná území byla považována za jakýsi triumf ochrany přírody, ale jak dva vědci ze Sheffieldu ukazují, není tomu tak vždycky. Zmíněná velkoplošná území jsou zpravidla pokryta jedním typem povrchu, často se jedná o neobydlené stepi, skaliska nebo sněžné pláně s řídkou vegetací. Většinou toho ale zde není moc, co chránit.
Boj o záchranu rostlinných a živočišných druhů se zpravidla vede v místech na rozhraní přírody a hustého lidského osídlení. Velkoplošná území ale vznikají v krajích, o které lidé nemají zájem. A ochranu přírody tak naplňují jen málo. Některá velkoplošná území, připouštějí vědci, užitečná jistě jsou. Jako příklad uvádějí stepi Tibetské náhorní plošiny nebo vysokohorské deštné pralesy Guinnanu. Ale právě tato hodnotná velkoplošná území jsou často zranitelná, postižená politickou nestabilitou, pytlačením, pastvou či kácením stromů.
Článek vyšel dne 1. 11. 2010 na serveru ScienceDaily pod názvem „Very Large Protected Areas Preserve Wilderness but Ignore Rare Species, Analysis Finds“.