 |
|
| Kosatka váží mezi 2300–5500 kilogramy a spořádá denně 300 kg ryb. Licence: Volné dílo (public domain) | |
| Foto: Robert Pittman/NOAA |
Někomu by se mohlo zdát, že stravovací návyky kosatek jsou podřadný problém. Skutečností ale je, že jak kosatky, tak jednotlivé lososí poddruhy jsou chráněny jak v USA, tak v Kanadě. Úsilí o záchranu druhů, které sdílejí stejný ekosystém, je vzájemně propojené. „Fascinující na tom je, že kosatky se specializují na jeden druh lososů, konkrétně na druh ohrožený a v přírodě chráněný,“ řekl Michael Ford, vedoucí oddělení ochrany přírody National Marine Fisheries Center v Seattlu. „Záchrana kosatek je přímo provázána s navrácením ohroženého lososa.“ Ford je člen skupiny vědců z USA a Kanady, kteří nedávno publikovali výsledky své studie v žurnálu Endangered Species Research. Problém s vybíravými kosatkami a jejich vlivem na klesající populaci lososa nemá jen mezinárodní rovinu. Odborníci zjistili, že kosatky z oblasti Puget Sound mohou být také příčinou úbytku ohrožených lososů z Kalifornie, uvádí dále The Vancouver Sun. I když jejich současný počet kolísá, přibližně 90 kosatek tvoří místní populaci a drží se ve vnitrozemských vodách států Washington a Britské Kolumbie, jižně od Puget Sound. Od pozdního jara až do časného podzimu se kosatky drží ve vnitrozemských vodách. Během zimy se naopak toulají po Tichém oceánu, od severní Kalifornie až po ostrov Vancouver. Kosatka váží mezi 2300–5500 kilogramy a spořádá denně 300 kg ryb. „Sledovali jsme hejno kosatek malými čluny v letech 2004 až 2008 na trase od San Juan Islands po úžinu Juan de Fuca v Britské Kolumbii. Viděli jsme je lovit ryby a hnát se za kořistí přímo pod naší lodí,“ říká Ford. Zatímco se kosatky krmily, vědci sbírali sítěmi a naběráky ve vodě plovoucí trus. „Není to zrovna ´high-tech´ metoda sběru vzorků,“ připouští Brad Hanson, spoluautor studie. Primární snahou bylo získat trus k rozboru obsahu šupin a tkání a určení jejich genetické příslušnosti. Začátkem roku 2006 začali vědci s tvorbou DNA databáze pro lososy vyskytující se na západním pobřeží. Dnes databáze obsahuje na 20 000 vzorků. „V současné době jsme schopni určit, ze kterého povodí daný snědený losos pocházel,“ sdělil Hanson. „Je to velmi spolehlivý nástroj.“
 |
||
| „Závěry naší studie jsou podstatné pro Kanaďany, aby mohli optimálně spravovat stavy lososů,“ říká Brian Gorman. Na obrázku losos čavyča. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 2.0 Generic | ||
| Foto: Josh Larios /flickr.com |
„Mohlo by to být například proto, že vzácné čavyče se ve srovnání s ostatními druhy vyskytují v letních měsících v této oblasti hojněji. Jinou variantou pak je, že losos čavyča váží průměrně víc než ostatní druhy lososů a obsahuje i víc tuku, a navíc lososové v povodí řeky Fraser jsou o něco větší než ty v okolí Puget Sound,“ prozradil Hanson. „Takže je to od kosatek reakce typu za málo peněz hodně muziky.“ Celkem devět lokálních populací se nachází na území přístupném kosatkám a jsou označeny za ohrožené. Počet navrátilců do řeky Fraser po vytření byl v roce 2009 na rekordně nízké úrovni. Mohou za to buď kosatky, anebo špatné podmínky v oceánu. „Závěry naší studie jsou podstatné pro Kanaďany, aby mohli optimálně spravovat stavy lososů,“ řekl Brian Gorman, mluvčí National Marine Fisheries Service. Hanson ještě uvedl, že někteří badatelé by jevili zájem o vzorky dechu kosatek, což by podle nich mohlo poskytnout informace o tom, jakým chemikáliím byly kosatky vystaveny a zda jsou zdravé. Vzorek by se měl odebrat na kus materiálu, který by byl na tyči přistrčen před „nozdru“ kosatky, zrovna když vydechuje. „Je to výzva.“ Podle článku Les Blumenthala "Environmental dilemma: Protect killer whales or salmon they eat?" uveřejněného na server The Vancouver Sun 17. 3. 2010.
Radomír Dohnal