Principy předsednictví

·    Funkce předsednictví má slabé vymezení svých principů v evropském právu, v primárním právu je zakotven jen rotační princip

·    Rotační rovnost – předsednictví – výraz rovnosti členských zemí, rotační princip, který zaručoval střídání úřadu, byl zakotven v základních smlouvách a zůstal v platnosti až do tzv. severního rozšíření v roce 1995

-    nový systém – stanovil harmonogram předsednictví až do roku 2003

-    zásady - adaptace nových členských států

        - střídání menších a větších zemí

    - alternace nových a dlouholetých členů EU

    - prostřídání nových neutrálních členů

·    současný řád předsednictví byl schválen v lednu 2007 – platný až do 2020

·    Princip nestrannosti – není zakotven v žádném smluvním textu, nicméně se od předsedající země očekává, že bude úřad vykonávat v zájmu Unie

Historický vývoj předsednictví

·    1957 – čl. 146 Smlouvy o EHS - předsednictví je definováno jako instituce, která je založena na rotačním střídání všech členských zemí v čele Společenství, a to vždy po 6 měsících

·    60. a 70. léta – vzestup významu předsednictví v rámci rozhodovacích mechanismů Společenství – důvody – proces rozšiřování, vznik Evropské politické spolupráce, vytvoření Evropské rady, rozvoj zahraniční agendy ES

-    Evoluce funkce předsednictví

–    organizační funkce – historicky nejstarší

–    funkce mluvčího – 1974 – fce. Mluvčího vůči nečlenským státům

–    funkce iniciátora – 1974 – mítinky šéfů vlád a hlav států dostaly pevný rámec a byly zařazeny do funkčního schématu ES

–    reprezentační funkce – malé členské státy potřebují podporu větších – 1981 – přijaty stavební kameny tzv. „Londýnské zprávy“ jejím produktem byla tzv. „Trojka“ – tříčlenný tým složený ze zástupců předešlého, současného a nastupujícího předsednictví

–    funkce vyjednavače – vytvořit obecně přijatelný kompromis

·    80. léta – 1983 – Slavnostní deklarace o Evropské unii – každá země má  mít svůj program a následně zhodnotit dosažené cíle

·    90. léta a počátek 21. století – 2007 – Lisabonská smlouva – musí být ještě ratifikována

·    předsednictví představuje jeden z nejméně ukotvených institutů EU

Funkce předsednictví

·    reprezentant Rady EU

·    administrace a řízení práce Rady EU

·    vyjednavač

·    vytyčení politických priorit

·    „propagování národních zájmů předsedající země“

Předsednictví jako reprezentant

·    funkce reprezentanta je pro mnohé státy v průběhu předsednictví nejnáročnějším úkolem

·    předsednictví jako reprezentant EU vůči „třetímu světu“

-    ovlivněno třemi skupinami proměnných – strukturální aspekty – př. velikost státu, vztahy k dalším důležitým aktérům, které ovlivňují zahraniční politiku, forma přístupu, kterou daný předsedající zvolí

-    hlavním úkolem je zastupovat EU v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky, je zodpovědné za provádění rozhodnutí přijatých v rámci SZBP, zastupuje Unii v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích

-    od předsednictví se vyžaduje – sjednocování postojů členských zemí EU, plnění funkce zahraničněpolitického mluvčího, zajišťování spolupráce Rady s Vysokým zmocněncem pro SZPB, spolupráce Rady s EP na poli zahraniční politiky

-    Institut označovaný jako tzv. „troïka“- je tvořena – ministrem zahraničních věcí předsednické země, vysokým zmocněncem pro SZBP, členem Evropské komise odpovědným za vnější vztahy, může být doplněna zástupcem následujícího předsednictví

·    Předsednictví jako reprezentant Rady EU vůči dalším unijním institucím

-    předsednictví reprezentuje Radu především v poměru ke Komisi a Evropskému parlamentu

-    dvouúrovňový vzájemně propojený vyjednávací proces – první úroveň se odehrává na základě mezivladního přístupu mezi zástupci členských zemí v Radě, druhá na základě vyjednávání mezi unijními institucemi

Předsednictví jako administrátor a manažer práce rady EU

·    předsedající stát řídí práci celé Rady ve všech jejích podobách včetně soustavy výborů

·    náplň funkce – připravuje program jednání, předchystává nezbytné podklady, podílí se na určování harmonogramu, řídí jednání

Předsednictví jako mediátor

·    cílem funkce je přispět v rámci Rady EU ke sjednocení a sladění mnohdy odlišných postojů členských států EU

·    předpokládá se zaujmutí neutrální pozice – popisovaná jako „honest broker“ – čestný vyjednavač

·    náročnost mediační role se ještě zvýraznila  - důvody – zvýšení počtu členských států a tím i počtu třecích ploch, „návrat“ rady EU k rozhodování kvalifikovanou většinou, nárůst projednávané agendy

·    typy vyjednávacích nástrojů

-    určování míry formálnosti zasedání

-    přerušování jednání

-    individuální rozhovory se zástupci členských států

-    časový nátlak

-    kompromis

Předsednictví jako autor politických priorit

·    nejmladší funkce

·    v poslední době získaly priority vytyčené předsedající zemí na významu a staly se jedním z řídících prvků unijního směřování

·    možnosti a omezení volby politických priorit – při vytváření programových priorit je předsednictví omezeno faktem, že část své agendy dědí po předchůdcích, velký díl agendy EU je navíc určen opatřeními a strategiemi EK, které jsou většinou víceleté, na druhou stranu můžou předsedající země iniciovat nová témata

·    program předsednictví by neměl být příliš obsáhly – je vhodné vybrat jedno téma předsednictví či několik priorit

Předsednictví jako obhájce národních zájmů

·    příležitost jak prezentovat vlastní zem

·    mezi nejviditelnější formy zviditelnění se řadí pořádání výstav, vzdělávacích projektů či seminářů

·    dobrá a špatná předsednictví 

-    dobrá předsednictví – jsou vstřícná k potřebám a požadavkům EU, snaží se konsensuální styky

-    špatná předsednictví – předsedající stát arogantním a necitlivým vůdcem, jež nerespektuje potřeby EU

Předsednictví „nových“ malých a středních zemí

·    konfrontace funkcí a očekávání – plánované vytvoření metody „trojky“ mělo příčinu mimo jiné ve východním rozšíření, navíc se rozšířila o skupinu malých či středně velkých zemí

·    specifika funkce vnějšího reprezentanta – u nových členů lze očekávat pasivní úlohu

·    specifika funkce vnitřního reprezentanta – většina nových předsednictví zvolí styl „mluvčího rady“ a nebude se pokoušet využít pozice k prosazení národních zájmů

·    specifika funkce vyjednavače – nové předsednické země by měly zaujímat nestranný a nezaujatý přístup

·    specifika funkce určovatele priorit – nová témata zřejmě vkládána nebudou a velká témata překračující předsednictví budou státy spíše administrovat než řídit

·     specifika funkce prosazování národních zájmů – nová předsednictví se zaměří na dokonalé naplnění administrativních aspektů a nekonfliktní dojem

Modely organizace předsednictví

·    představuje zásadní diplomatický a zahraničně politický úkol

·    neexistuje žádný univerzálně platný model výkonu předsednictví

·    modely organizace předsednictví

-    centralizovaný model – schvalování všech instrukcí v ústředí, problém – vytvoření komplikované meziresortní procedury

-    decentralizovaný model – přínosem je rychlost rozhodovacího procesu a rozložení zátěže výkonu předsednictví na všechny aktéry, naopak záporem je nižší míra kontroly vedení předsednictví

-    kombinovaný model – základem jsou dvě linie přípravy a výkonu předsednictví, jimiž jsou obsahový koordinační tým a organizační koordinační tým