Zpráva ze služební cesty

Utrecht, Nizozemí 14.6.-16.6.2017

Prostory k workshopu poskytla nizozemská inspekce ILT

Martin Zemek, Ř-ČIŽP, OOH

IMPEL Workshop:

Projekt k implementaci a prosazování ANNEX VI Směrnice WEEE2 v členských zemích EU

Tento projekt má za cíl:

• získat přehled o tom, jak byla implementována příloha VI směrnice o OEEZ v členských státech (MS),
• identifikovat osvědčené postupy a
• identifikovat způsoby jednotného prosazování mezi členy IMPEL.

Marina de Gier (project lead) z Nizozemské inspekce (ILT) nejprve krátce představila činnost ILT a dále prezentovala výstupy z dotazníku k dané problematice (17 vrácených dotazníků). Jako zajímavé se jeví rozdílné přístupy některých členů IMPEL k požadavkům na povinné testování zásilek elektrozařízení směřujících do 3. Zemí. Většina států včetně ČR požadují před odesláním zásilky testování elektrospotřebičů (funkce, bezpečnost), některé země (SRN, Norsko) však testy vždy nevyžadují a spoléhají zejm. na vizuální kontrolu zásilky a balení. Většina zúčastněných tuto praxi však nevnímá jako vhodnou, jelikož pouze odborné posouzení může zaručit, že odesílaná EEZ jsou funkční a zejm. bezpečná – pouze tedśty funkčnosti nejsou dostatečné. Většina států však doposud nemají stanovena jasná a zejména závazná kritéria na testování EEZ ve své legislativě. Na workshopu proto prezentovali situaci ve svých zemích zástupce Skotska a ČR – státy, jež stanovily ve své legislativě tato kritéria, přičemž v obou případech se vychází z testování na základě předpisů o revizích elektrospotřebičů (testy bezpečnosti, funkčnosti). Za ČR byly prezentovány i vzory a příklady testů funkčnosti a souvisejících dokumentů, jež mají doprovázet zásilku a ceny revizí. Ve Skotsku jsou někteří inspektoři i přímo školeni na možnost provádění těchto zkoušek – nicméně jedná se o inspektory, kteří se zabývají výlučně problematikou TFS. Ze zkušenosti z revizí EEZ vyplývá, že až 80% všech „defektů“ na EEZ lze odhalit vizuálně, zbytek pomocí dalších testů. Následovala prezentace Belgie o provádění kontrol v přístavu Antverpy, kde kontroly provádí 3 specializovaní inspektoři. Mají vysokou úspěšnost (až 90%) záchytu ilegálních vývozů do Afriky (Belgie je často pouze transitní zemí), přičemž cca 50% je vraceno zpět do zemí původu, zbytek je většinou odeslán na recyklaci přímo v Belgii (stále častější požadavek odesilatelů – bojí se stíhání v zemích původu – nejčastěji SRN, Francie, Holandsko, UK).

Další poznatky:

• útlum vývozu EEZ do zemí jako Nigérie, přesun do zemí – Togo, Benin, Zanzibar, Keňa
• v přístavech se stále daří zachytit pouze malou část zásilek (nedostatek kapacit inspektorů), ačkoliv jsou do kontrol zapojování ve větší míře i celní orgány a jsou pravidelně školeni,
• Finsko – rovněž stanovily určité požadavky na testování konkrétních EEZ, jsou dostupné na http://www.environment.fi/download/noname/%7B6BC095A0-A828-4693-9353-605595412F1A%7D/117234
• Výrazně se liší ceny za testování a revize – jednak dle typu EEZ a jednak dle členských států – vysoká cena odrazuje od provádění testování zejm. v západních MS (většina zásilek stále není doprovázena požadovanými dokumenty)
• Rovněž bylo uvedeno, že zásilky jsou často mixem dobrých EEZ (přední část kontejnerů) a EEZ ve špatném stavu až vyloženě špatném stavu (skrytá zadní část kontejnerů či zásilek).
• Nově vzhledem k současným nízkým cenám za kontejnerovou přepravu (250 Euro/kontejner z Belgie do Afriky) dochází k přesunu zásilek z port terminálů (RORO) do kontejnerové přepravy.
• Vývozní dokumenty jsou často pod falešnou identitou, rovněž černošská komunita si mezi sebou „půjčuje“ pasy či jiné ID. Stíhání je obvykle často obtížné.
• Byly identifikovány některé požadavky ANNEX VI, které nejsou praktické (popis obsahu nebezpečných látek v dokumentech), naopak některé požadavky by měly být přidány (požadavek na export dle stáří OEEZ, typu EEZ, ecodesignu apod.)

Provádění a prosazování omezení týkajících se odpadních plastů obsahující BFR

Cílem tohoto projektu je zlepšit provádění a prosazování směrnice o OEEZ se zvláštním důrazem na:

• sdílení znalostí o způsobech řešení nebezpečných látek (BFR – POPs látky) v OEEZ v souvislosti s recyklací se zaměřením na úlohu a možnosti inspekčních orgánů;
• získání přehledu o klasifikaci OEEZ a vytvoření jednotného pokynu pro klasifikaci;
• získání přehledu o tom, jak právní ustanovení týkající se omezení a odstranění BFR z OEEZ bylo provedeno a prosazováno v členských státech.

Walter Pirstinger (project lead, AUT) představil krátce projekt a prezentoval výstupy z dotazníkového šetření k dané problematice (10 vrácených dotazníků). Z výsledků a diskuze vyplynula, že drtivá většina MS nevěnuje problematice obsahu BFR v plastech náležitou pozornost, zařízení ke zpracování odpadů nejsou vybavena zařízeními k separaci plastů (flotace) popř. ručními XRF spektrometry. Nedochází tam k implementaci požadavku Směrnice WEEE2 k odstranění těchto plastů z toku ostatních plastů, přičemž většina plastů byla a je exportována (Asie – zejm. Čína). Následně dochází k navracení POPs v nových výrobcích na trh. Jedním ze států, který se důsledněji věnuje této problematice, je Rakousko - v rámci kontrol TFS a zařízení na zpracování plastů a elektrozařízení. Jako vhodná praxe je dle AUT zjišťování celkového obsahu Br pomocí XRF metody a použití limitu 2000 ppm Br v plastech přímo v recyklačních zařízeních - odkaz na evropskou normu CENELEC TS50625. V Rakousku podle této normy provádí kontroly, rovněž bude do budoucna součástí jejich legislativy. Odpady s obsahem Br nad tento limit jsou automaticky vyčleňovány z odpadů určených k recyklaci a jsou odesílány k energetickému využití. Problematické jsou WEEE plasty zejm. z TV a PC (ABS, HIPS).

Další poznatky:

• Problematika BFR je vysoce komplikovaná, regulace je v několika předpisech (POPS, REACH, RoHS, CLP…) – navíc existuje více než 70 různých druhů BFR a sloučenin s BR v plastech (pentaBDE,octaBDE, decaBDE, TBBA, Br styreny…).
• Byla podána informace, že decaBDE je s ohledem na rozhodnutí 2017/227 nově položkou č. 67 přílohy XVII nařízení REACH a nově bude zařazena mezi POPs látky. V konečném důsledku to bude znamenat další omezení recyklace plastových odpadů (zejm. z OEEZ a dalších) a jejich nutné spálení - energetické využití.
• Není shoda na tom, zda se mají odpady s POPs BRF klasifikovat jako nebezpečný odpad a popř. od jakého limitu.
• Naopak je shoda na tom, že pro účely TFS se plasty s obsahem POPs nad stanovený limit (1000ppm pro PBDE) klasifikují jako položka A3180 a je tedy nutná notifikace.
• Jako nedostatek se jeví, že v katalogu odpadů neexistuje spec. kód pro odpady s POPs (plasty) – není možné získat přehled na národní a evropské úrovni o plnění požadavku nařízení o POPs – destrukce/spálení odpadů obsahující POPs.
• Bylo by vhodné, aby MS jednotně přistoupily k normě CENELEC TS50625 – např. závaznost při udělování povolení, možnost odkázat se na tuto normu jako závazného předpisu i pro kontrolní orgány.
• Zkušenost NL – ani certifikovaní zpracovatelé WEELABEX neprovádí pravidelně analýzu na obsah BFR (čtvrtletně), auditoři to v rámci svých reportů zvlášť nevyžadují.
• Bylo by vhodné zpracovat závaznou metodiku vzorkování, seznam metod vyčlenění plastů s POPs z odpadů určených k recyklaci a seznam analytických metod pro určování obsahu POPs v plastech.

Výstupem z projektu bude zpráva, která bude před finálním vydáním připomínkována a předložena GA IMPEL a mj. i Evropské komisi.