Zahraniční služební cesta:
Polsko – Bialowiesky park narodowy, Nadlesnictwo Krynki
Termín: 25. 9. – 28. 9. 2014
Účastníci: Pavel Zima, Jaroslav Šimeček, Pavel Flídr – OOL Ř Praha, Josef Miegl – OI OOL Praha, Drahoslav Budák, Miroslav Aujeský – OI OOL Ostrava
Čtvrtek 25. 9.
Čas odjezdu na zahraniční služební cestu (ZSC) do Polska, kterou organizovala pobočka při České lesnické společnosti ÚHÚL Hradec Králové ve spolupráci s pracovníky Biuro Urzadzania Lasu
i Geodezji Leśnej Odzialu w Brzegu, byl stanoven na 16:30 hod. Trasa cesty byla naplánována s ohledem na postupné nabírání polských kolegů ve Wroclawi a Brzegu, tzn. po výjezdu z Hradce Králové a překročení hraničního přechodu v Náchodě jsme pokračovali směrem na Wroclaw, Waršavu, Bialystog a obec Bialowieža, která se nachází v Podleském vojvodství u hranice s Běloruskem a kde jsme měli zajištěno ubytování po celou dobu ZSC.
Pátek 26. 9.
Po nočním přejezdu Polskem a příjezdu do Bialowieže v 6 hod. ráno, jsme se ubytovali a poté dle předem stanoveného harmonogramu navštívili rezervaci se zubry evropskými (Rezerwat Pokazowy Żubrów) a dalšími zástupci tamní fauny (jelen, los, prase divoké, srnec, rys atp.). Nejzajímavější částí však bylo pozorování stáda zubra evropského (Bison bonasus), který je největším volně žijícím přežvýkavcem Evropy a jehož tamní populace žijící v národním parku i mino park čítá na polském a běloruském území cca 500 ks a jedná se o nejrozšířenější populaci zubra v celé Evropě.
Po zhlédnutí této rezervace následoval přejezd do Krynek (cca 100 km), kde pokračoval program návštěvou Nadlesnictwa Krynki. Během cesty proběhla navíc zastávka v Kruszynianech, které je centrem polského orientu. Zde se nachází stále žijící etnická komunita polských Tatarů vyznávajících islámské náboženství. Polští muslimové – Tataři jsou na tomto území již 600 let a jsou hrdí na zachování náboženství, zvyků a tradic svých předků, ale také na mírové soužití s jinými národy a ostatním náboženstvím, zejména pravoslavím nebo židovstvím, jejichž některé prvky taktéž Tataři převzali. V současné době žije v Polsku cca 4000 lidí tatarského původu a nadále pokračují v tradici svého náboženství. Většina Tatarů žije v Podleském vojvodství. V Kruszynianech jsme shlédli tamní mešitu a tatarský hřbitov. Z dostupných záznamů plyne, že na zdejším místě mešita stojí od r. 1829, avšak legendy praví, že zde mešita stála již mnohem dříve.
Odpoledne jsme navštívili areál Nadlesnictwa Krynki, které má v odborné správě přes 14 700 ha lesa. Zde nám vedení nadlesnictwa prezentovalo svou činnost v péči o populaci zubra evropského a z lesnické činnosti zejména zalesňování zemědělských půd na lesní porosty s převahou borovice lesní (Pinus sylvestris). Borovice zde nevykazují výraznou hmotnatost, avšak na zdejších lokalitách (hlinitopísčité půdy, geomorfologicky rovinný typ krajiny) se borové porosty snadno pěstují a mají kratší dobu obmýtí (80 – 90 let). Každý rok se zalesní v oblasti uvedeného nadlesnictwa cca 100 ha zemědělské půdy. Každé takové zalesňování je součástí lesního hospodářského plánu, který schvaluje Ministerstvo ochrany životního prostředí, pod které spadají všechny lesy v Polsku. Zajímavostí mapové části lesního hospodářského plánu je barevně odstupňované stáří porostů podle dřevinného složení. Porosty se světlým barevným odstínem představují mladé porosty, a čím je barva tmavší, tím je i daný porost starší. V současnosti je zde dřevinná skladba následující: borovice lesní 68 %, smrk ztepilý 12 %, dub 8 %, bříza 5 %, olše 4 %, podíl ostatních dřevin nepřesahuje 3 %. Pokud jde o zubry, v roce 1973 bylo odchyceno v Bialowiežském pralese 5 jedinců a byli vypuštěni do zdejší oblasti. Dnes má stádo okolo 40 kusů a jsou trvalou součástí místní fauny.
Sobota 27. 9.
Na dopolední část dne bylo naplánováno zhlédnutí Muzea Bialowiežského národního parku v Bialowieži. Muzeum prezentuje návštěvníkům všech věkových kategorií zastávky na jednotlivých stanovištích, které charakterizují jednotlivé složky lesního prostředí Bialowiežského pralesa (savci, ptáci, rostliny, hmyz), ale taky např. vývoj lidské činnosti (těžba dřeva, výroba dřevěného uhlí, stavba lesních železnic). Po prohlídce muzea následoval přejezd autobusem do přírodní rezervace, kde jsme viděli ukázky spontánního vývoje dřevinného patra na zdejších úrodných lesních půdách, především dubu, habru, javoru a lípy. Velkých hmotnatostí zde dosahují borovice, ale v konkurenci listnatých dřevin zde těžko obstojí a jsou proto na ústupu.
Bialowiežský národního park lze charakterizovat následovně: Území bylo vyhlášeno národním parkem v roce 1921 (nejstarší polský národní park) a celá oblast se nachází na polské a běloruské části. Plocha celého pralesa překračuje 150 tisíc hektarů (z čehož je v Polsku 62 tisíc hektarů), vlastní přísně chráněné rezervace jsou mnohem menší. Předmětem ochrany v národním parku je zejména Bialowěžský prales a populace zubra evropského. Národní park je od roku 1979 zapsán na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO (od roku 1992 je na tomto seznamu rovněž běloruská část národního parku Białowieżskaja Puszcza). Krajina je zde rovinatá, nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 150 – 200 m n. m. Vnitřní část pralesa je nejlépe zachovaným přírodním listnatým
a smíšeným lesem evropských nížin. Největší plochu zaujímají dubohabrové lužní lesy. Na pravidelně zaplavovaných nivách rostou lužní lesy nebo olše, na suchých místech rostou bory, smrkové nebo smíšené lesy. Zvláště cenné jsou plně vzrostlé habřiny. Bialowěžský prales je jediným opravdovým pralesem, který se v Evropě zachoval. Za to vděčí skutečnosti, že bylo toto území po staletí revírem polských králů, litevských knížat a později ruských carů. Pouze král směl v přísně chráněném revíru lovit zubry a medvědy. Během první světové války byla celá oblast okupována Němci a stádo zubrů bylo do posledního kusu vyhubeno. V r. 1919 byl v Polsku uloven poslední zubr, v Bělorusku v r. 1921. Němci zde taktéž vybudovali železnici pro odvoz dřeva. Celkem se zde vytěžilo okolo 5 milionů m3 dřeva. Od té doby se však v lese již netěží a je ponechán samovolnému vývoji. V roce 1929 započal chov zubrů v oboře a v roce 1959 se vysadilo malé stádo do volné přírody. Tím by položen základ pro novou volně žijící populaci zubra v oblasti Bialowěže. Bialowěžský prales dále patří mezi UNESCO světové biosférické rezervace a do evropské soustavy NATURA 2000. V okolí pralesa, které tvoří chráněnou oblast Puszcza Bialowieska je zakázáno těžit stromy starší 100 let, i když jsou napadené kůrovcem a slouží tak ke zvyšování podílu mrtvého dřeva v oblasti. Prales je významný z hlediska vysokého podílu mrtvého dřeva, který se pohybuje okolo 100 m3/ha. Na tuto odumřelou dendromasu je navázán výskyt mnoha bezobratlých živočichů, mechů, hub a lišejníků. Z velkých šelem se zde vyskytuje vlk (Canis lupus) a dle informací průvodce v muzeu parku je zde v současnosti výskyt 3 – 4 smeček, kdy každá smečka čítá 4 – 5 jedinců. Nejčastější a nejoblíbenější kořistí vlka je jelení zvěř. Vlci ovlivňují mortalitu této zvěře ze 40 % (45 % mortality má na svědomí člověk a 15 % ostatní vlivy). Další velkou šelmou, která má zde výskyt je rys ostrovid (Lynx lynx), jehož populace je v počtu cca
30 ks. Kořistí rysa je především zvěř srnčí. Mezi další zdejší masožravce patří psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) a norek americký (Mustela vison), kteří jsou ve zdejší oblasti nepůvodní. Z velkých býložravců se zde vyskytuje také los evropský (Alces alces). Zajímavostí v této oblasti je řízený management kosení luk pro udržování vhodného biotopu orlíka krátkoprstého. V minulosti poskytovala tato oblast vhodný biotop pro orlíka díky spásání travin dobytkem, ale ten se již zde chovat nesmí právě v zájmu ochrany přírody.
V odpolední části dne jsme přejeli do areálu, kde bylo vedoucím nadlesnictwa, formou exkurze po lesních porostech, prezentováno skloubení volnočasových aktivit pro návštěvníky lesa
a šetrným přírodě blízkým hospodařením ve správě Nalesnictwa Hajnówka. Následovala odborná beseda s polskými kolegy nad problematikou polského lesnictví a rozdíly v českých a polských způsobech hospodaření v lesích.
Převážně jehličnaté lesy v Polsku zahrnují cca 8,6 mil. ha (ČR 2,6 mil. ha), tj. 28 % území celého státu a hlavní dřevinou je borovice lesní (Pinus sylvestris). Průměrná porostní zásoba činí
172 m3/ha. Ve vlastnictví státu je 86 % lesa (ČR 60 %), v soukromém vlastnictví 16 % (ČR 19 %),
u ostatních vlastníků 2 %. Lesy se zvýšenou ochranou přírody představují 47 % z celkové plochy státního lesa (v současnosti je zde vyhlášeno 20 národních parků). Lesnictví v Polsku spadá pod Ministerstvo ochrany životního prostředí, přírodních zdrojů a lesnictví. Lesy ve vojenských výcvikových prostorech obhospodařují taktéž státní lesy (Lasy Państwowe), tudíž nemají jako v ČR zřízenou zvlášť organizační jednotu (VLS s.p.), která by vykonávala hospodářskou činnost ve vojenských prostorech. Lesnické vysokoškolské vzdělání poskytují lesnické fakulty univerzit
ve Varšavě, Poznani a Krakově. Střední vzdělání pak 17 středních lesnických škol.