CESTOVNÍ  ZPRÁVA

ze zahraniční služební cesty na Slovensko

Termín cesty :    1. – 3.12.2008

Účastník cesty :  RNDr. Petr Kostřica, CSc., inspektor oddělení ochrany přírody ČIŽP,

    oblastní inspektorát Havlíčkův Brod

Časový harmonogram  cesty:

1.12.2008: odjezd vlakem z Havlíčkova Brodu do Smolenic, 1. den jednání konference

2.12.2008: 2. den jednání konference

3.12.2008: 3. den jednáni konference, odjezd vlakem ze Smolenic do Havlíčkova Brodu 

Název a adresa navštívené instituce:

Kongresové centrum Slovenské akademie věd (SAV) ve Smolenicích

Účel cesty:

Účast na Kongresu slovenských zoologů spojeném s konferencí 14. Feriancove dny.

Seznam získaných odborných materiálů:

- sborník abstraktů z konference

- popularizační a propagační brožury a letáky (Společnost na ochranu netopýrů, Ecotone PL aj.)

Anotace:

    Každoroční slovenská zoologická konference Feriancove dny (pojmenovaná na počest přední  zooložky prof. Zory Feriancové) byla v letošním roce spojena s Kongresem slovenských zoologů pořádaným pravidelně v tříletých intervalech. Organizátory akce byly Slovenská zoologická spoločnosť při SAV, Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK v Bratislave a Slovenské národné múzeum – Prírodovedné múzeum. Konference proběhla v Kongresovém centru SAV v západoslovenských Smolenicích. V průběhu tří kongresových dnů zde zaznělo celkem 62 odborných referátů a bylo presentováno na 42 posterových sdělení představujících aktuální výsledky práce zoologů na území Slovenska. Příspěvky zahrnovaly pestrý záběr zoologické problematiky od základního a aplikovaného výzkumu bezobratlých  (hmyz, pavoukovci, zoobentos) až po inventarizačně a ochranářsky zaměřené příspěvky týkající se ryb, obojživelníků, ptáků a savců. Abstrakty většiny přednesených příspěvků byly začleněny do sborníku z konference.

Popis výsledků jednání

    Na úvod konference zazněly příspěvky bilancující činnost Slovenské zoologické společnosti a rekapitulující možnosti studia zoologických oborů na slovenských vysokých školách. Z několika pozic zde bylo kriticky poukázáno na nedostatečné financování zoologického výzkumu ze strany současného politického vedení Slovenska, na chybějící propagaci studia biologických disciplín na slovenských vysokých školách a na všeobecný nedostatek populárně naučné literatury v oboru. To má za následek minimální společenským zájmem o ochranu přírody, která je mnohdy chápána pouze jako negativní prvek bránící hospodářskému rozvoji, a celkový pokles úrovně znalostí studentů hlásících se ke studiu biologických disciplín. Poukazováno bylo i na neuspokojivý stav slovenského zoologického názvosloví. Řada výzkumných a ochranářských aktivit je na Slovensku realizována profesionálními zoology často pouze na základě dobrovolnosti.

    Poté následovaly přednášky ke konkrétním tématům. Referáty se týkaly jak inventarizace určitých významných lokalit Slovenska z hlediska výskytu vybraných druhů živočichů (častá zadání absolventských prací), tak i výsledků celoplošného mapování výskytu a etologie některých  evropsky významných druhů na území Slovenska. V několika případech byla pozornost  zaměřena prakticky na zoologické skupiny mající negativní hospodářský význam (hmyzí škůdci), na hnízdní parazity a nemoci ptáků vázaných na městské prostředí, popřípadě na hodnocení vlastností zavlečených druhů, které by se mohly projevit jako invazní.  Vzhledem k tomu, že abstrakty většiny přednesených příspěvků jsou obsaženy ve sborníku, který obdrželi účastníci již na začátku konference a který bude předán k dispozici na ředitelství ČIŽP, bude v další části zprávy upozorněno pouze na stěžejní příspěvky s ochranářskou problematikou, jejichž témata mohou být aktuální i v podmínkách České republiky.  

1. Referáty zabývající se problematikou bezobratlých

    V rámci sledování výskytu jasoně čevenookého (Parnassius apollo) (v ČR zvláště chráněný druh z kategorie kriticky ohrožených, celosvětově a evropsky chráněn jako CITES II/A) byla  provedena inventarizace sbírkových exponátů tohoto druhu uložených v 21 slovenských muzeích (E. Janíková a kol.). Celkem bylo prověřeno 8 383 exemplářů pocházejících z 89 lokalit 41 orografických celků, které pokrývají 92 mapovacích čtverců Slovenské republiky. Alarmující je skutečnost, že většina uložených exemplářů pochází ze sběrů uskutečněných do roku 1975, po kterém nastal rychlý pokles sběrových nálezů. Z období let 1990 – 1999 je pak v muzeích evidováno pouhých 25 jedinců z 15 lokalit Slovenska, přičemž dvě třetiny lokalit z poloviny minulého století je již nutno považovat za prokazatelně zaniklé.

    Na tuto problematiku navázal příspěvek H. Kalivody zabývající se mapováním lepido-pterocenóz v NP Velká Fatra v rámci projektu Natura. Na příkladu jasoně byl konstatován kritický pokles jeho populací, přičemž jako hlavní důvod tohoto stavu nejsou považovány dříve zveličované nezodpovědné sběry entomologů a překupníků, nýbrž změny hospodaření v krajině. Na lokalitách s dříve bohatým výskytem tohoto druhu přestala být provozována pastva hospodářských zvířat, čímž došlo k neregulovanému nástupu sukcese a k zarůstání vápencových svahů a sutí, které jsou pro tento druh převládajícím biotopem. Negativně působí i neuvážené záměrné zalesňování sutí na lavinových polích a „jiných nevyužitelných plochách“ a rozšiřující se těžba vápence. Jasoň červenooký je tak vytlačován do stále vyšších poloh, přestože nejde původně o vyloženě horský druh. V diskusi byl probírán základní rozpor ve způsobu směrování managementu, tj. otázka návratu k „původnímu“ typu krajiny v protikladu k cílené ochraně jednotlivých ohrožených druhů.

     Dalším ochranářsky pojatým tématem z této oblasti bylo ekologické hodnocení vážek (Odonata) v mokřadních systémech zpracovávané v souvislosti s připravovaným Atlasem Tater  (S. David). Praktickým výstupem této části entomologického výzkumu bylo vytvoření webových stránek www.vazky.sk (autor D. Šácha), které obsahují mj. základní informace o výskytu vážek na Slovensku, klíč k určování vážek a praktický návod, jak se zapojit do neustále probíhajícího mapování výskytu vážek na Slovensku.

    Značná pozornost pak byla věnována výskytu a životnímu cyklu různých druhů hmyzu z řádu třásnokřídlí (Thysanoptera), z nichž některé mohou být úpornými škůdci ve sklenících a zároveň přenašeči tospovirů. Vzhledem k obtížné determinaci jednotlivých druhů tohoto řádu je ve spolupráci bratislavské a brněnské přírodovědecké fakulty rozpracováván speciální počítačový program využívající systém tzv. umělých neuronových sítí, umožňující analýzu předem vytvořené databáze 17 zadaných morfometrických a kvalitativních rozměrů tělesných znaků u 101 evropsky významných druhů tohoto hmyzího řádu. Využití takovéhoto programu by v konečném výsledku mělo umožnit rychlou a jednoznačnou determinaci konkrétního druhu hmyzího škůdce na základě pouhého vyhodnocení parametrů zaslaného digitálního snímku. Na základě této determinace by pak byl zvolen nejúčinnější způsob ochrany. Do tohoto směru výzkumu se vkládají velké naděje pro jeho možné širší využití např. při identifikaci kalamitních druhů sarančat. 

2. Referáty zabývající se problematikou ryb

    Z tohoto okruhu referátů si zasloužily zvýšenou pozornost zejména tři příspěvky doktorandů PřF UK Bratislava zabývající se biologií tří invazních druhů ryb ohrožujících původní ichtyofaunu Slovenska. Na Slovensku je počítáno mezi invazní celkem 12 nepůvodních druhů ryb, z nichž tři pocházejí z Ameriky, tři z Asie a zbývajících šest je původních pro Evropu. Většina invazních druhů pronikla na území Slovenska přirozenou migrací ze sousedního Maďarska. Předmětem presentovaných příspěvků byli:

    1. střevlička východní (Pseudorasbora parva), asijský druh na některých místech Slovenska již masově rozšířený. Srovnáváním slovenské populace z povodí Dunaje se čtyřmi dalšími evropskými populacemi bylo mj. zjištěno, že jedinci tohoto druhu dospívají v podmínkách Slovenska již při délce těla 2,4 cm a že absolutní plodnost samic je v slovenských populacích  nejvyšší. Druh se významným způsobem šíří již i v českých zemích. 

    2. sumeček černý (Ameiurus melas), americký druh dorůstající délky až 18 cm. Vyznačuje se typickými základním vlastnostmi pro invazní druhy ryb, ke kterým patří schopnost přežívání v degradovaných ekosystémech, odolnost vůči výraznému nedostatku kyslíku, všežravost, vysoké rozmnožovací parametry a agresivní chování včetně hlídání jiker rodiči. Je pro něj typická  značná morfologická plasticita, která byla právě předmětem srovnávací studie prezentované v příspěvku. V Čechách byl výskyt tohoto druhu zaznamenán poprvé až na podzim roku 2005 v rybnících Třeboňska v povodí Lužnice.

    3. hlaváč říční (Neogobius fluviatilis), jeden ze čtveřice potenciálně invazních druhů rodu Neogobius. I když se vyznačuje vysokou plasticitou životních strategií (pozorovány změny v morfometrii, v rychlosti růstu, v pohlavním dospívání a  plodnosti), je jeho šíření pomalejší s ohledem na skutečnost,  že je  při svém rozmnožování vázán na písčitý substrát a může se tak šířit pouze v oblastech s dostatečnými písečnými náplavy.

3. Referáty zabývající se problematikou obojživelníků

    Stěžejním referátem s touto problematikou byla presentace výsledků monitorování výskytu ocasatých obojživelníků přednesená předsedou Slovenské zoologické společnosti J. Kautmanem, pracovníkem Slovenského národního muzea. Monitorovací výzkum byl pod jeho patronací prováděn v rámci shromažďování podkladů pro připravovaný Atlas rozšíření obojživelníků a plazů na Slovensku. Bylo konstatováno, že tato zoologická skupina patří mezi nejméně prozkoumané obratlovce na Slovensku. Většina starších údajů pocházela z dnes již neexistujících lokalit, takže se současná inventarizace musela opírat o aktuální rozsáhlý terénní průzkum, při kterém byla s úspěchem použita mj. metoda odchytu čolků do vrší původně zkonstruovaných pro lov návnadových rybek.  

    Dosavadní průběžné výsledky potvrzují výskyt 6 druhů obojživelníků z čeledi Salamandridae, ke kterým patří vedle mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), tři druhy čolků rodu Triturus    (T. vulgaris – č. obecný, T. cristatus – č. velký, T. dobrogicus – č. dunajský), čolek horský (Mesotriton alpestris) a čolek karpatský (Lissotriton montandoni). Nejhojnějším druhem je čolek obecný, vyskytující se téměř na celém území Slovenska kromě vysokých poloh, a nejvzácnějším pak čolek velký, osidlující již jen několik izolovaných lokalit na východním Slovensku. V referátu bylo diskutováno o možnosti mezidruhového křížení mezi T. cristatus x T. dobrogicus na lokalitách se společným výskytem více druhů těchto obojživelníků.   

4. Referáty zabývající se problematikou ptáků

Referáty s touto problematikou bylo možné rozdělit do tří tématických bloků.

    První skupina referátů spojující ornitologickou a parazitologickou problematiku si všímala například výskytu a druhového složení ektoparazitů v ptačích hnízdech a  imunitní reakce mláďat v závislosti na stupni zamoření hnízd. Jako modelový druh byl přitom použit vrabec polní (Passer montanus).   

    Téměř alarmující výsledky přinesl příspěvek P. Kabáta a kol. z  Virologického ústavu SAV v Bratislavě, pojednávající o výskytu vnitrobuněčných parazitů u jedinců holuba skalního domácího (Columba livia f. domestica) odchycených z košické městské populace a u mláďat straky obecné (Pica pica) z okolí Trnavy. Analýzami výtěrů ze zobáků a z kloaky ptáků technikami PCR byla zjištěna přítomnost spirochety Borelia burgdorferi sensu lato (původce lymské boreliózy) u 16% holubů a přítomnost Chlamydia psittaci (původce ornitózy u ptáků a psitakózy u člověka) u 64% holubů. Virus ptačí chřipky (AIV) s různým stupněm patogenity byl determinován u 24% holubů a 54% strak. Přestože byly rozbory prováděny u vzorků odebraných pouze od 50 jedinců holuba a 30 jedinců straky, jsou zjištěné výsledky velmi závažné zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o původce chorob potenciálně přenosných i na člověka.

    Problematika městských populací Columba livia se stala již dříve předmětem jednání Evropské komise, která ve své „Zprávě o aplikaci směrnice č. 79/409/EHS na ochranu ptáků (COM 2002, 146 final)“ konstatuje, že na ochranu ferálních populací holuba skalního se nevztahuje ochrana podle článku 1 směrnice Rady 79/409/EHS (tzv. ptačí směrnice). Na tuto skutečnost upozornilo Ministerstvo životního prostředí ČR ve Věstníku MŽP č. 9/2006, kde je ve společném sdělení odboru zvláště chráněných částí přírody a odboru legislativního konstatováno, že holub skalní žijící ve městech není ptákem, na kterého by se vztahovala ustanovení §§ 5a a 5b zákona    č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

    Ve druhém okruhu referátů byl sledován vliv antropického prostředí na změnu chování a životní cykly ptáků, a to na příkladu potravní skladby puštíka obecného hnízdícího v městských sadech v Banské Bystrici, nebo změn v parametrech hnízdění a odchovu mláďat u populací sýkory koňadry hnízdících v městském nebo lesním prostředí v okolí Zvolena. Komplexnější pohled na tuto problematiku pak přinesla studie R. Jambora z PřF UK v Bratislavě týkající se ornitocenóz antropicky ovlivňovaného říčního ekosystému ve fragmentu lužního lesa nacházejícího se v bezprostředním sousedství Trenčína.

    Třetí skupina referátů měla ochranářskou tématiku a týkala se jednak hodnocení změn v druhové skladbě ptačích společenstev (např. referát L. Baláže o  NPR Osobitá v Západních Tatrách), nebo byla věnována ochraně jednotlivých druhů ptáků. Do této kategorie příspěvků lze zařadit referát M. Bohuše z PřF UK Bratislava o poslední slovenské lokalitě  výskytu mandelíka hajního (Coracias garrulus) a referát M. Uhrina z Ústavu ekologie lesa ve Zvoleni o výsledcích sledování tahu letošních mláďat raroha velkého (Falco cherrug) prostřednictvím satelitní telemetrie. Konkrétně se jednalo o dvě samice raroha vyvedené v letošním roce v Malé Fatře, kterým byly slovenskými ornitology nainstalovány miniaturní vysílačky se solárními články. Pomocí systému GPS bylo zjištěno, že první z mláďat se na podzim zdržovalo poměrně dlouhou dobu na střední Moravě v okolí Olomouce a jako trvalé zimoviště si nakonec zvolilo střední Itálii v oblasti na jih od Říma. Druhé z nich si zvolilo tahovou trasu přes Maďarsko, Vojvodinu, Černou Horu, jižní Itálii, Sicílii a Maltu na africký kontinent. Koncem listopadu pak bylo lokalizováno až v oblasti sahelu na hranicích Nigeru a Nigérie, která se nachází asi 4470 km od místa vyhnízdění. Celé monitorování tahu a zimování těchto rarohů bylo finančně zajišťováno v rámci programu LIFE – Projekt ochrany raroha velkého ve slovenské kotlině.

5. Referáty zabývající se problematikou savců

    Vedle referátů týkajících se inventarizace určitých lokalit z hlediska výskytu drobných savců se zaměřením především na hlodavce zde zazněly velmi cenné referáty o třech druzích savců spadajících v ČR do kategorie kriticky a silně ohrožených.

    Ve dvou na sobě nezávislých příspěvcích zabývajících se reintrodukcí sysla obecného Spermophilus citellus (D. Krivošík PřF UK Bratislava a S. Stašiov FEE TU Zvolen) byly shrnuty zkušenosti týkající se této reintrodukce na lokality nacházející se v oblasti Záhoří u obce Kuchyňa a u obce Biela Voda v NP Muráňská planina. Jako zdroje k vypouštění jedinců sloužily populace sysla obecného, které se samovolně udržují na travnatých plochách letiště v Bratislavě a v Košicích. Na lokalitě v Záhoří bylo od r. 2004 vypuštěno celkem 736 jedinců, na Muráňské planině kolem 500 kusů. Obě lokality byly vybrány na místech, kde se sysel původně vyskytoval a jejich současné obhospodařování (pastva) by mělo zaručit stabilitu pro sysla vhodných podmínek. Přestože bylo na obou místech zaznamenáno aktivní norování a vyvádění mláďat, je celkový úspěch reintrodukce zatím nejistý. Mezi hlavní rizikové faktory patří predátoři (jezevec, liška, toulaví psi, dravci), výskyt parazitů, vyplavení nor přívalovými srážkami a ztráty během zimování. Diskutováno bylo rovněž o vhodnosti podmínek k vypouštění (zda načasování na duben nebo srpen, aktuální stav počasí, příprava umělých nor) a o možnostech umělého odchovu tohoto hlodavce v zajetí, který byl zahájen v r. 2006 v ZOO Bojnice. Projekt reintrodukce sysla obecného navazuje na  programy ochrany orla královského a raroha velkého na Slovensku.

    Další příspěvek M. Uhrina se týkal srovnávacího výzkumu modelových populací netopýra velkého (Myotis myotis) na vybraných lokalitách v Rumunsku, na Slovensku a v severních Čechách. U tohoto druhu je pozoruhodné, že jeho rozmnožování probíhá v letních koloniích, které jako svá útočiště využívají vedle jeskyní se stabilním mikroklimatem také podkroví lidských staveb, zejména pak věže kostelů, jejichž mikroklimatické podmínky se od jeskyní značně liší. Tato umělá stanoviště jsou přitom některými populacemi upřednostňována i v případě dostatečného výskytu vhodných jeskyní v dané oblasti. Zóna změny této úkrytové strategie přitom prochází právě územím střední Evropy.

    U jednotlivých modelových populací byly sledovány fenologické a rozmnožovací charakteristiky, u vybraných z nich pak také genetické charakteristiky, stupeň parazitace, druhové složení parazitů, hodnota imunitní reakce a kondice jedinců v populaci. Předběžné výsledky ukazují, že rozdílné adaptační mechanismy u netopýra velkého nejsou významně podmíněny odlišnou genetickou výbavou jednotlivých sledovaných populací, nýbrž budou zřejmě souviset především s ekologickými a klimatickými faktory.  

    Třetí příspěvek, přednesený P. Urbanem z FPV University v Banské Bystrici, byl zaměřen na ochranu vydry říční Lutra lutra. Vydra říční je na Slovensku ohroženým druhem, který je chráněn nejen na základě předpisů o ochraně přírody a krajiny, ale i z pohledu mysliveckého a rybářského zákona. Podobně jako v ČR vyplácí i na Slovensku stát náhrady za vydrou způsobené škody. Již    v r. 2001 byl na Slovensku vyhlášen pro vydru záchranný program, byla pro ni zřizována  maloplošná chráněná území a vyhlašována další území na ochranu mokřadních společenstev zahrnující cenné úseky jejích domovských okrsků. Vydra říční je tak na Slovensku předmětem ochrany na celkem 91 evropsky významných lokalitách, které jsou součástí Slovenského národního seznamu vytvořeného na základě směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních biotopů. 

    Přes značnou pozornost, která by měla být tomuto druhu šelmy na Slovensku věnována, bylo dosud dokončeno mapování slovenského území z hlediska jejího výskytu pouze na 64% plochy státu (275 mapovacích kvadrátů), a to především kvůli nedostatek finančních prostředků. Dále bylo v referátu diskutováno o praktických aspektech mapování výskytu vydry probíhajícího hlavně v zimních měsících. Byly prezentovány zkušenosti při využití psa k nepřímému zjištění její přítomnosti a použití vysílaček k mapování migrace jednotlivých kusů. Byla zdůrazněna obtížnost stanovení skutečného počtu jedinců v určitém okrsku pro jejich velké migrační teritorium a vzájemné překrývání těchto teritorií mezi více jedinci.

    K celkovému charakteru konference je nutno konstatovat, že vedle zkušených profesionálních pracovníků z vědeckých ústavů SAV a vysokých škol dostali příležitost k presentaci i doktorandi a čerství absolventi studia zoologických oborů, kteří zde plnili i některé organizační povinnosti. Předsedové řídící jednotlivé bloky přednášek měli přirozenou autoritu, takže se po celou dobu konference dařilo dodržovat její časový harmonogram. Kladem byla i neformálně probíhající odborná diskuse. Příjemným zjištěním pak byla několikrát připomínaná a oceňovaná historická i aktuální spolupráce se zoologickými vědeckými pracovišti v České republice.   

Cestovní zpráva předložena dne:  22.12.2008

Podpis účastníka cesty:  RNDr. Petr Kostřica   

Cestovní zprávu schválil:

ing. Pavel Korábek, vedoucí oddělení ochrany přírody OI Havlíčkův Brod