Zpráva ze zahraniční služební cesty:
Rakousko – lesy v působnosti Landesforstdirektion Land Tirol
v Innsbrucku, Naturpark Karwendel
Termín: 7. 9. – 9. 9. 2015
Účastníci: Jaroslav Šimeček, Pavel Flídr, Petra Kottová – OOL Ř Praha, Marek Beránek – OI OOL Hradec Králové
Téma služební cesty: Ochrana lesů ve zvláště chráněných územích, škody zvěří, ochrana lesů před hmyzími škůdci, organizace a fungování státní správy lesů a kontrolní systém v ochraně lesů.
Cíl služební cesty: Výměna zkušeností a získání nových poznatků pro inspekční práci v lesích se zvláštním stupněm ochrany, v lesích státních a v lesích drobných vlastníků. Budoucí využití těchto poznatků v rámci připomínkových řízení k novelám právních předpisů, jejichž bude ČIŽP připomínkovým místem.
Organizátor terénní odborné exkurse a průvodce: Ing. Vladimír Poláček, rakouský státní občan, dlouholetý zaměstnanec Landesforstdirektion Land Tirol v Innsbrucku
Osoby, se kterými bylo jednáno: Albert Kriegel – okresní lesní správce ve Schwazu, Kryštof Fender – obecní lesník ve Schwazu, Hannes Griessenbock – obecní lesník v Jenbachu
Průběh a terénní program exkurse:
Pondělí 7. 9.
Plánovaný cíl naší služební cesty byl Innsbruck, který je hlavním městem rakouské spolkové země Tyrolsko. Zde jsme měli cca v 11 hod. naplánovaný sraz s Ing. Vladimírem Poláčkem – naším průvodcem a organizátorem odborné exkurse po tyrolských lesích. Po brzkém setkání
s Ing. Poláčkem a krátkém zhodnocení cesty z Prahy do Innsbrucku, jsme vyrazili do lesních porostů v okolí města Schwaz a horské osady Proxenalm. Ve Swazu jsme se setkali s okresním lesním správcem Albertem Kriegelem a místním lesníkem Kryštofem Fenderem, který zde pracuje jako obecní hajný. Albert Kriegel nám nejprve udělil základní informace o problematice obhospodařování lesů v Tyrolsku. Tyrolsko má rozlohu 1 250 tis. ha a na 430 tis. ha se nacházejí lesy. Lesy se dělí do
3 kategorií – lesy ochranné nevýnosové (nepřístupná stanoviště), lesy ochranné výnosové (porosty lesních dřevin, kde převládá ochranná funkce lesa nad funkcí hospodářskou) a lesy výnosové (převládá hospodářská funkce lesa nad funkcí ochrannou). V Tyrolsku se nachází 9 okresních lesních správ a každou z nich řídí okresní lesní správce. Téměř všechny lesy se nacházejí ve vlastnictví měst, menších obcí a soukromých vlastníků. Na celém okrese Schwaz je 75 tis. ha lesa a přibližně 1500 vlastníků lesů a agrární půdy, kteří vytvářejí tzv. společenství vlastníků půdy - Agrargemeinschaft. Okresní lesní správce Albert Kriegel má pod sebou dalších 9 obecních lesníků, kteří vykonávají odbornou činnost pro vlastníky lesa. Obecní lesník je placen z rozpočtu obce a příspěvky od vlastníků lesů. Okresní lesní správce je poradce vlastníkům při projekci ochranných a obranných opatření
v ochraně lesa, stavbě lesních cest, tvorbě honiteb a zajišťuje vlastníkům subvence od státu. Kontroly nad dodržováním lesnické legislativy ze strany vlastníků lesů zajišťuje také okresní lesní správa a plní tak působnost kontrolního orgánu státní správy lesů. V případě porušení lesnické legislativy zpracovává odborné posudky přímo okresní lesní správce. Jako vodítko pro hospodaření v lesích nad 50 ha se vyhotovují lesní hospodářské plány. Plány však – na rozdíl od lesních hospodářských plánů v České republice (ČR), které mají vybrané závazné ukazatele – nejsou pro vlastníky lesů povinné
a není podmínkou pro jejich schválení vyjádření orgánu ochrany přírody. Orgán ochrany přírody se vyjadřuje pouze při schvalování a realizaci stavby lesních odvozních cest delších než 500 m. Plány se zpracovávají na 20 let a po 10 letech se provádí kontrola jeho plnění a případná revize. Při těžbě lesa se používají maloplošné prvky obnovy lesa s důrazem na přirozenou obnovu. Max. těžba je 50 m3 dříví za rok na jednu parcelu (nepočítají se souše a zlomy) a po těžbě se čeká 5 let na přirozenou obnovu lesních dřevin (lhůtu je možné prodloužit na 10 let.) Pokud se přirozená obnova nedostaví, provede se zalesnění obnovou umělou. Ve výnosovém lese není stanoveno, jaké má být dodrženo složení dřevinné skladby, v naturparku je naopak dřevinné skladbě věnována větší pozornost a při obnově lesa zde musí být zastoupeny některé specifické dřeviny. Prodej dřeva se v obecních lesích provádí zpravidla tzv. „na pni“ a těžební zbytky se nechávají přímo v lese pro obohacení humusové složky lesních půd a pro eliminaci vodní eroze.
Albert Kriegel a jeho lesník Kryštof Fender nám nabídli možnost zúčastnit se monitoringu kůrovců prohlídkou feromových pastí. V Tyrolsku používají obdobné postupy v monitoringu kůrovcovitých brouků a následných obranných opatřeních jako u nás. Jedná se především o monitoring v plastových nárazníkových lapačích opatřených feromonovým odparníkem, který slouží k lákání brouků do pastí. Bylo nám sděleno, že pokud se vyskytne v lese kůrovcové dříví, musí se ve vegetační době zpracovat do 4 týdnů od napadení. Podmínky pro vývoj kůrovců jsou zde podobné jako u nás, od 18 – 20 °C jsou teploty pro vývoj velmi příznivé. V závislosti na ročních teplotách zde mají kůrovci 2 – 3 generace za rok. Lesnicky nejvíce významnými kůrovci na smrku jsou zde lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý
a lýkohub matný. Zajímavostí pro nás byla ukázka testování funkčnosti nové feromonové pasti – tzv. trinetu, která se skládá z dřevěné trojnožky, na které je po obvodu napnutá síť s aplikovaným insekticidem (obr. 1). Na trojnožce je zavěšen feromonový odparník, který láká brouky, a ti po nalétnutí do sítě okamžitě hynou. Síť s aplikovaným insekticidem má požadovanou účinnost 6 týdnů a poté se musí nastříhat síť nová. Feromonový odparník pro odchyt lýkožrouta smrkového má název Ipsowit a odparník pro odchyt lýkožrouta lesklého Chalcowit. Tento druh pasti se v lesích okresu Schwaz teprve testuje a poté bude vyhodnocena účinnost eliminace populace tohoto kalamitního druhu hmyzu. Ostatní kalamitní druhy hmyzu vyskytující se na smrku (bekyně mniška, ploskohřbetka smrková a obaleč modřínový) se zde nevyskytují.
V odpoledních hodinách jsme, po doporučení od Alberta Kriegela a Ing. V. Poláčka, jeli za město Innsbruck shlédnout lanovou dráhou systém protilavinové ochrany. Laviny se dělí na kluzné
a prachové (mají větší škodlivé následky) a vznikají kombinací více faktorů, mezi které patří především meteorologické podmínky (např. výška sněhu, vodní hodnota sněhu, teplota vzduchu
a sněhu, vítr), reliéf svahu (sklon a délka svahu, expozice a nadmořská výška) a drsnost povrchu
a vegetace. Z technických opatření protilavinové ochrany jsme měli možnost vidět sněhové ploty (obr. 2) a kozlíkové opěry z železných traverz. K lesnickým opatřením patří výsadba dřevin – především borovice kleče, borovice limby, olše zelené, jeřábu nebo jalovce. Právě kombinace technických opatření s opatřeními lesnickými mají efektivní vliv na minimalizaci tvorby lavin ohrožující porosty lesních dřevin ve vysokohorských polohách a následně i obce v údolích. Zajímavostí je, že nad horní hranicí lesa je umožněna pastva ovcím. Ovce udržují horské louky a jejich počty přesně stanovují užívací práva vlastníků (Serwitutte). Tato užívací práva jsou zapsána v zemských knihách již přes 100 let.
Obr. 1: Kontrola kůrovců v trinetu. Obr. 2: Systém protilavinové ochrany – sněhové ploty.
Úterý 8. 9.
Ráno jsme měli opět sraz ve Schwazu s okresním lesním správcem Albertem Kriegelem, který pro nás připravil trasu po obecních lesích městyse Jenbach a poté ukázku lesních porostů v okrajové části Naturparku Karwendel. V obci Jenbach jsme se setkali s místním obecním lesníkem Hannesem Griessenbockem, který spravuje 1500 ha obecních pozemků, z toho 800 ha pozemků lesních, a dále spravuje místní honitbu soukromých vlastníků. Albert Kriegel nás seznámil s problematikou hospodaření se zvěří a škod zvěří v Tyrolsku, které nabývají na významu podobně jako v ČR. Minimální výměra honitby je 115 ha a systém pronajímání honitby je založen na principu nejvyšší nabídnuté ceny. To má však za následek poptávku po vyšších stavech spárkaté zvěře z důvodu atraktivnosti honitby a následně tlak zvěře na obnovu lesa. Honitba se pronajímá na 10 let
a v nájemní smlouvě je definováno, kdo bude v průběhu nájemního období platit škody zvěří. Minimální taxa při pronájmu honitby ve vlastnictví obce je 20 EUR na ha. V zimě se provádí přikrmování veškeré spárkaté zvěře. Pro stanovování výše lovu zvěře se provádí každoroční sčítání. Po platnosti nového tyrolského zákona o myslivosti od října 2015 přichází také možnost stanovit výši lovu zvěře na základě posouzení stavu lesního ekosystému. V Tyrolsku se loví jelení zvěř od
1. 8. – 31. 12. s možností prodloužení doby lovu do konce ledna. Výhodou pro uživatele honiteb je, že nemají problémy s černou zvěří, jelikož ta se v Tyrolsku často nevyskytuje. V průběhu exkurse v lesních porostech jsme měli možnost shlédnout poškozování lesních dřevin v přirozené obnově spárkatou zvěří. Na jedné lokalitě nám byla prezentována zkusná plocha, která byla částečně oplocená (obr. 3). V oplocené části, kam neměla přístup zvěř, byly v přirozené obnově zastoupeny odrostlé a nepoškozené listnaté dřeviny s jedlí, a v části neoplocené byl evidentní tlak zvěře formou okusu vegetačních orgánů smrčků a jedliček. Listnaté dřeviny se vyskytovali sporadicky a téměř vždy s poškozením.
V další části exkurse nám Hannes Griessenbock prezentoval lesní porost ve věku cca 60 let s nepůvodní proveniencí smrku ztepilého. Na tomto porostu bylo zajímavé, že nejevil známky žádného poškození prolamováním korun vlivem mokrého sněhu a námrazy, a naopak vykazoval na svůj věk vysokou hmotnatost. V porostu bylo patrné snížené zakmenění s cílem tvorby dostatečně velkých korun stromů s následně zvýšeným světlostním přírůstem. Na lokalitách, kde se vyskytuje buřeň, se zalesňuje ihned umělou obnovou. V Rakousku je 9 přírodních lesních oblastí rozlišených především podle nadmořské výšky. V rámci těchto lesních oblastí by se měl zachovávat původ genofondu lesních dřevin. Zajímavostí je, že se zdejší vlastníci lesů sdružují do spolku vlastníků, tzv. Maschierenring (většinou sedláci), jehož hlavním důvodem je vzájemná spolupráce při obhospodařování svých lesů (např. zapůjčováním lesní techniky) a díky tomu nemusí platit DPH
(20 %) za práci. Lesníci v Rakousku mají svůj stavovský spolek – Forstferein, který spolupracuje se spolky lesníků dalších alpských zemí a každý rok se pořádá setkání těchto spolků, které je zaměřené především na problematiku lesnického hospodaření v Alpách.
Obr. 3: Zkusná plocha pro porovnání poškození dřevin zvěří. Obr. 4: Inspektoři OOL ČIŽP s rakouskými lesníky.
V odpoledních hodinách s námi Albert Kriegel navštívil okrajovou část Naturparku Karwendel v oblasti městečka Pertisau. Celková rozloha parku činí 920 km2 a zhruba 80 % území parku se nachází v Tyrolsku, zbytek zasahuje do sousedního Bavorska. Pohoří je vápencového geologického podkladu s nejvyšší horou Birkkarspitze (2 749 m n. m.) a jedná se o největší území s ochranou přírody v severních vápencových Alpách. Naturpark byl vyhlášen v roce 1928 a jedná se o nejstarší chráněnou oblast v Tyrolsku. Na celém území jsou vyhlášeny 2 zóny ochrany přírody a do těchto zón mohou návštěvníci vstupovat (na rozdíl od národních parků). V parku se nachází 10 přírodních lesních rezervací, kde se lesy nechávají svému přirozenému vývoji. Jedná se přibližně o 500 ha lesů a tyto slouží k zachování a rozvoji přírodní biologické rozmanitosti, výzkumu, výuce a vzdělávání. Jelikož se jedná o soukromé lesy, spolková země s vlastníkem uzavře smlouvu, kde se vlastník lesa zavazuje ke zdržení se od hospodářské činnosti a na základě této smlouvy mu spolková země kompenzuje ztráty z hospodářské činnosti. Území naturparku se nachází v soustavě Natura 2000 a vyznačuje se vysokou biodiverzitou a zastoupením vzácných a ohrožených druhů fauny a flóry. I přesto lze na většině území lesnicky hospodařit za používání šetrné lesní techniky k lesnímu prostředí (používání lanových dopravních systémů nebo koňských potahů u přibližování dříví). Při těžbě dřeva lze použít i pruhovou seč o velikosti do 500 m (po povolení dokonce i do 600 m).
Středa 9. 9.
Z exkursí po blízkém okolí Innsbrucku v minulých dnech jsme jeli nyní do oblasti na rozmezí spolkových zemí Tyrolska a Vorarlbergu, do údolí řeky Lech. Nedaleko obce Steeg a Holzgau nás
Ing. Poláček provedl odchytovou obůrkou pro jelení zvěř. Jelení zvěř se v této obůrce likvidovala odstřelem z důvodu nakažení této zvěře tuberkulózou (TBC). Tuberkulóza byla u jelení zvěře zjištěna v r. 1999 a důvodem likvidace jelení zvěře byl přenos TBC z jelenů na okolní pasoucí se dobytek, který se vyskytl poprvé v r. 2006. V r. 2011 se postavila obůrka o velikosti 25 ha, která má 3,5 km dlouhý drátěný plot 2,8 m vysoký se 16 vstupy pro jelení zvěř. Jeleni se poté nalákají do separační ohrady uvnitř obůrky a zde se poté všechna zvěř zlikviduje. V r. 2012 se zde zlikvidovalo 60 ks jelení zvěře,
o rok později 55 ks.
V blízkosti obce Holzgau a Stanzach nás po výstupu nad údolí řeky Lech Ing. Poláček zavedl do lokality, kde 20. února 1999 spadla stoletá lavina. Jednalo se o prachovou lavinu, která po sesuvu do údolí zničila na protějším svahu 6 ha lesa. Lavina překonala z údolí na protější svah až 200 m výškový rozdíl a vznikly zde škody na lese v objemu přibližně 1 500 m3 kalamitního dříví. Kalamitní dříví se odtud přibližovalo na odvozní místo lanovými dopravními systémy a vrtulníky. Rozlámané smrkové dříví mělo špatnou kvalitu, a proto se prodávalo za sníženou cenu 650 šilinků v jakostních třídách B/C, horší dříví C+ dokonce za 350 šilinků. I přesto, že se jedná o lokalitu, která není nijak příhodná pro přirozenou obnovu lesa, částečně se zde uchytily lesní dřeviny a na některých lokalitách se les musel obnovit umělou výsadbou. Poškozené dříví se podařilo zpracovat do půlky září r. 1999 a na místě se musela postavit nová cesta v úseku dlouhém 1 310 m.
Další a pro tento den již poslední lokalitou odborné exkurse byla ukázka lesa tzv. „chránícího“ – Bannwald v okolí obce Stanzach (obr. 5). Jde o atypickou kategorii lesa ochranného výnosového, jehož primárním úkolem je chránit lidská obydlí v osadách pod lesem před padajícím kamením
a lavinami, které se trhají na bočních svazích údolí. Bannwald se nachází v nadmořské výšce 1 100 m n. m. a jeho rozloha je 11 ha (v r. 1954 byla rozloha 8,8 ha). Je tvořený autochtonními porosty modřínu a smrku. V Bannwaldu je povolena pastva koní a dobytka (vztahují se na něho pozemková užívací práva zanesená v pozemkových knihách – Serwitutte), která působí potíže s postupnou obnovou lesa. Místním lidem vždy hodně záleželo na zachování každého stromu v porostu, a proto se zde dřeviny uvnitř porostu dožívají vysokého věku (250 – 400 let) a postupně začínají odumírat z důvodu překročení své fyziologické zralosti. Stromy zde mají i úctyhodné výšky, kdy průměrná výška modřínů činí 40 m (největší jedinci se blíží k výšce 50 m). Ze zajímavých taxačních charakteristik porostu lze ještě uvést, že 210 největších modřínů má skutečnou výčetní kruhovou základnu 82 m2, což je o 7 m2 více, než je hodnota tabulková. Skutečná hektarová zásoba porostu je 1 240 m3, a tím je zásoba o 240 m3 větší než zásoba tabulková. Na tuto skutečnost má také pozitivní vliv geologické podloží tvořené dolomitickým vápencem, který je pro dřeviny zásobárnou živin. V Bannwaldu jsou vytvořeny
3 ochranné zóny:
1. Zóna zadržující kluzné a prachové laviny – zóna na přechodu údolí a nárazníkového mladšího lesního porostu (obr. 6).
2. Modřínová zóna – mohutné modříny rostoucí v pruzích, jejichž cílem je zadržení prachové laviny, která se dostala dále do centrální části lesního porostu.
3. Zóna smrků a modřínů v porostu – centrální část lesního prostu s vyšším zakmeněním, v horní etáži je porost zastoupen zpravidla modříny a ve spodní etáži smrky.
Obr. 5: Modříny v „chránícím“ lese – Bannwaldu. Obr. 6: Bannwald – místo, kde se před lety prohnala lavina.
Závěr:
Z absolvované exkurse u tyrolských lesníků bylo patrné, že fungování státní správy lesů není tolik svázáno náročnou administrativou jako v České republice. V Rakousku má v kompetenci lesnictví, životní prostředí a obhospodařování půdy pouze ministerstvo zemědělství. Na centrální úrovni se lesní hospodářství řídí celostátním lesním zákonem obecného charakteru a na regionální úrovni pak dále jednotlivé spolkové země vydávají navíc své zemské lesní zákony podrobnějšího charakteru. Tvorba celostátního lesního zákona se připomínkuje pouze na politické úrovni, vlastníci a lesní hospodáři ho nepřipomínkují. Ochrana přírody se vyjadřuje k obhospodařování lesů jen ve výjimečných případech, a přesto je úroveň lesního hospodářství a ochrany přírody v přírodních parcích na vysoké úrovni. Nevládní organizace na ochranu přírody nejsou připouštěny k diskusi
o budoucí podobě lesnické legislativy. Dohoda spolkové země či okresního hejtmanství s vlastníky lesů v případě vyhlášení zvláště chráněného území na jejich majetku je samozřejmostí. Kontroly hospodaření v lesích Tyrolska vykonává pouze okresní lesní správa ve spolupráci s okresním hejtmanstvím. Vlastníci lesů mají ke svému majetku hluboký vztah, který se většinou dědí z generace na generaci. Lesní personál má u vlastníků lesů velkou důvěru, ale také velkou odpovědnost za odborné obhospodařování jejich majetků. Obecně lze charakterizovat českou lesnickou legislativu jako mnohem striktnější na dodržování požadavků státu.
Škody zvěří v lesích jsou stejným problémem jako v ČR. Problém tkví v pronajímání honiteb za nejvyšší ceny a následně nezájem uživatelů honiteb redukovat stavy spárkaté zvěře, kterým se stále vyplácí raději platit škody. Zajímavé bylo zjištění, že se zde plánuje výše lovu zvěře na stejném principu (sčítáním) jako v ČR. Na poškození lesních dřevin v lese má mnohdy velký vliv i pastva dobytka, která je v ČR zakázána. V ČR v poslední době vzniká tlak na snížení minimální výměry honitby pod 500 ha v rámci novelizace zákona o myslivosti se zdůvodněním, že menší honitby zajistí větší redukci spárkaté zvěře. Na příkladu Tyrolska můžeme vidět (zde je minimální výměra honitby 115 ha), že pouhé snížení výměry honitby nemá výrazný vliv na redukci spárkaté zvěře. O návrat velkých šelem (medvěd, vlk, rys) není zájem ze strany jak myslivců, tak i místních obyvatel.
Ve zvláště chráněných územích probíhá ochrana lesa obdobným způsobem jako mimo zvláště chráněná území. Musí se však při hospodářské činnosti používat technologie šetrnější k přírodě
a dodržovat přirozenou skladbu dřevin při obnově lesů. Vyhlašují se zde lesní rezervace, kde se lesnicky nezasahuje a vlastník lesa dostává subvence od státu. Tyto lesní rezervace jsou však maloplošného charakteru a bezzásahové území velkoplošného charakteru typu českého NP Šumava se v lesích Tyrolska (a snad i celého Rakouska) nevyskytuje.
Z pohledu ochrany lesů před hmyzími škůdci je v Tyrolsku situace mnohem jednoduší než v ČR, jelikož se zde další kalamitní škůdci kromě lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého nevyskytují. Obranná opatření se zde provádějí osvědčenými lesnickými postupy. Díky vyšším nadmořským výškám je zde
i vyšší roční úhrn srážek a dřeviny netrpí suchem. Lesní porosty zde nejsou oslabeny důsledky imisní zátěže jako lesní porosty v ČR, avšak zdejší lesy často trpí větrnými a sněhovými kalamitami, což je problém celé střední Evropy ve vyšších nadmořských výškách.
Obecně lze říci, že vlastníci lesů a lesníci v Tyrolsku hospodaří se soukromými i státními lesy výnosovými i ochrannými dlouhodobě na vysoké úrovni a trvale udržitelným způsobem, který je založen na 3 principech – ekonomickém, environmentálním a sociálním. Pokud se najdou skupiny lidí, kteří upřednostňují a snaží se prosadit jeden z těchto zájmů nad ostatní, nemají moc šancí takovou myšlenku prosadit. V České republice bohužel ano.
Dne 16. 9. 2015 zapsal Pavel Flídr.
V Praze, dne 25. 9. 2015 schválil vedoucí OOL Ř ČIŽP Pavel Zima.