CESTOVNÍ ZPRÁVA ZE ZAHRANIČNÍ SLUŽEBNÍ CESTY DO KOSOVA
Účel cesty: Impel Review Initiative (IRI)
Účastník: Judita Adamová, Oddělení integrovaných agend, Oblastní inspektorát Olomouc
Datum konání cesty: 2.11. – 6.11.2015
Místo jednání: Kosovo, Priština, The Ministry of Environmental Protection and Spatial Planning of Kosovo (MESP)
Zpráva z IRI, které se uskutečnilo v Prištině v termínu 3.11. – 6.11.2015 na Ministerstvu životního prostředí a územního plánování
Hodnotící tým: Tony Liebregts (vedoucí týmu, Nizozemsko), Rob Kramers (zapisovatel, Nizozemsko), Anna Gustafsson (Švédsko), David Hudson (Velká Británie), Eleanor Swan (Velká Británie – Skotsko), Birna Guttormsdottir (Island), Judita Adamova (Česká republika)
IRI – Impel Review Initiative, je dobrovolný nástroj poskytující neformální audit činnosti správního orgánu ochrany životního prostředí některé z členských zemí IMELu. Výstup z IRI je Zpráva zahrnující soubor tzv. „good practice“ tedy postupů, které lze doporučit inspekčním orgánům dalších členských zemí IMPELu a tzv. „opportunities for development“, tedy oblastí, kde se hodnotící tým domnívá, že by bylo možné dosáhnout lepších parametrů případně úspory zdrojů. Tato zpráva je momentálně ve fázi, kdy byla po připomínkování všemi členy hodnotícího týmu, poskytnuta členům týmu Kosova k autorizaci a doplnění nejasností.
Samotný průběh IRI je členěn do čtyř základních bloků, které by měly poskytnout informační zázemí, jak inspekce v dané zemi probíhají:
A: Regulační rámec oblasti ochrany životního prostředí (zahrnuje obecně politické zázemí v zemi, přehled legislativy, základních institucí v oblasti životního prostředí apod.)
B: Povolovací aktivity (zahrnuje přehled způsobu vydávání povolení v oblasti životního prostředí a interakci jednotlivých klíčových hráčů)
C: Inspekční činnost (zhodnocení naplnění inspekčního cyklu)
D: Exkurze
A Regulační rámec oblasti ochrany životního prostředí
Republika Kosovo je stát ve středu Balkánského poloostrova hraničící celkem se 4 státy – Srbskem, Černou Horou, Albánií a Makedonií. Celková rozloha Kosova je 10 908 km², celkový počet obyvatel 1,9 mil. a hlavním městem je Priština. Země je správně rozčleněna na 38 místních samospráv.
V čele státu je prezident, zákonodárnou mocí je parlament se 120 poslanci. Nezávislost Kosova uznává 109 zemí, 23 (z 28) zemí EU, je např. členem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.
Klíčovým dokumentem oblasti životního prostředí je Národní akční plán pro oblast životního prostředí. Na základě místní znalosti a vlastních specifikací pak místní samosprávy sestavují vlastní lokální akční plán pro oblast životního prostředí.
Na národní úrovni je klíčovým orgánem v oblasti životního prostředí Ministerstvo životního prostředí a územního plánování, mezi jehož hlavní úkolu v oblasti životního prostředí mimo jiné patří:
· Návrhy legislativy a sledování jejího zavádění
· Koordinace aktivit v oblasti životního prostředí
· Stanovení norem, standardů a klíčových témat pro sektor životního prostředí a dozírání na jejich zavedení
· Podpora a rozvoj podílení se veřejnosti na aktivitách v oblasti životního prostředí
· Podpora rozvoje obecného povědomí o standardech životního prostředí a souladu s nimi
· Dozor nad a posouzení stavu životního prostředí
· Podpora a rozvoj čistých technologií
Ministerstvo je financováno ze státního rozpočtu. Jeho součástí je Kosovská agentura životního prostředí (vydává Zprávu o stavu životního prostředí) a také Kosovský hydrometeorologický ústav (zodpovídá za monitoring životního prostředí).
Inspektorát je přímo součástí struktury ministerstva a dělí se na dvě divize, a to Divizi inspekce životního prostředí, vody a přírody a Divizi inspekce konstrukcí a územního plánovaní. Divize inspekce životního prostředí, vody a přírody se dále dělí do tří útvarů – Inspekce životního prostředí (6 inspektorů), Inspekce vody (3 inspektory) a Inspekce ochrany přírody (1 inspektor).
Na lokální úrovni pak každá samospráva zaměstnává 1-3 inspektory, dle velikosti konkrétní samosprávy a množství environmentálních témat, kteří jsou zodpovědní za kontrolu provozů na místní úrovni, a podléhají přímo místní samosprávě.
B Povolovací aktivity
Hlavním povolovacím orgánem v oblasti ochrany životního prostředí je na základě Zákona o ochraně životního prostředí, Zákona o posouzení vlivů na životní prostředí a Zákona o integrované prevenci Ministerstvo životního prostředí a územního plánování, konkrétně Odbor ochrany životního prostředí, který vydává Environmentální souhlas (závěr procesu EIA), Environmentální povolení a Integrované povolení. Další z povolení v oblasti životního prostředí je tzv. Místní environmentální povolení (Municipal Environmental Permit), které je vydáváno na úrovní místní samosprávy.
Velmi zjednodušeně, pro provoz záměrů, které vůbec nepodléhají Zákonu o EIA a záměrů, u kterých je srozuměno, že nepotřebují Environmentální souhlas, vydává environmentální povolení místní samospráva a za jejich kontrolu jsou pak zodpovědní inspektoři podléhající této samosprávě. Pro provoz záměrů podléhajících Zákonu o IPPC pak vydává povolení ministerstvo resp. výše uvedený Odbor ochrany životního prostředí. Pro provoz záměrů, které nepodléhají Zákonu o IPPC avšak vyžadují Environmentální souhlas je týmž odborem vydáváno Environmentální povolení. Zajímavost oproti postupu běžnému v rámci států Evropské unie je skutečnost, že provozovatel má za povinnost získat toto Environmentální povolení do 6 měsíců od uvedení záměru do provozu, takže povolení je vydáváno na již realizovanou (a zprovozněnou) činnost.
C Inspekční činnost
Plánování kontrol:
K datu konání IRI neměl inspektorát nastaven způsob nastavení priorit na základě metody posouzení rizik. Momentálně jsou priority nastaveny především na kontrolu zařízení a činností, které vyžadují, případně již mají, některé z povolení vydávaných ministerstvem. Podkladem pro plánování kontrol tak je registr provozovatelů, protokoly z předchozích kontrol, úkoly stanovené ministerstvem, vliv a možná rizika konkrétního zařízení či činnosti.
Frekvence kontrol v konkrétním provozu je nastavena na zejména na základě kategorie průmyslu, možného rizika, geografické lokalitě a případných stížnostech. Plánované kontroly činí zhruba 50 % z celkového počtu kontrol (jedná se o odhad, vyhodnocení kontrol s ohledem na jejich ne/plánovanost bude poprvé provedeno za rok 2015). Zbylých 50 % kontrol připadá zejména na kontroly na základě podnětů a stížností ať už obyvatel, nevládních organizací či místních samospráv.
Organizační a materiální zajištění kontrol:
Pro provádění kontrol není zatím k dispozici žádný psaný standard. K dispozici má inspektorát celkem 3 vozidla. IT vybavení je na základní úrovni, inspektoři nemají k dispozici notebooku a jejich počítače v kancelářích nejsou propojeny v žádném typu vnitřní sítě a neumožňují tak sdílení dat a informací. Inspektorát není vybaven žádnými monitorovacími přístroji.
Inspektoři musí splňovat kvalifikační předpoklady nastavené přímo zákonem, které jdou nad rámec obecných požadavků na státního zaměstnance.
Kontroly a reporting
V rámci inspekční činnosti jsou obecně rozlišeny 3 typy kontrol:
1. Plánovaná inspekce: Pravidelná dozorová činnost založená na plánu inspekční činnosti na daný rok. Tyto kontroly jsou většinou ohlašovány cca den předem, ale ne vždy je přesně specifikován účel konkrétní kontroly.
2. Neplánovaná inspekce: Předem neohlášená kontrola reagující na zprávy od vládních organizací, právnických nebo fyzických osob případně konkrétní podezření inspektora.
3. Kontrolní inspekce: Uskutečněná ke kontrole specifického opatření po uplynutí stanovené lhůty.
Samotná kontrola na místě má vcelku obvyklý průběh a zahrnuje kontroly na místě a prověrku samotné technologie. Protokol o kontrole je sepsán ve 3 vyhotoveních, kdy 1 zůstává provozovateli a 2 inspekci. Řada provozovatelů zatím nedisponuje Environmentálním povolením, nicméně mají již vydán Environmentální souhlas, který zahrnuje určité podmínky, jejichž dosažení je podmínkou vydání Environmentálního povolení. V takovém případě je hodnocení plnění těchto podmínek a stanovena lhůta k podání žádosti o vydání Environmentálního povolení.
Obecně v případě zjištění jakéhokoliv nesouladu je provozovatel informován o krocích, které je třeba podniknout (včetně např. nutnosti požádat o Environmentální souhlas nebo povolení) a je mu stanovena lhůta, dokdy má tak učinit. Pokud tyto kroky ve stanovené lhůtě nepodnikne, je opětovně o jejich nutnosti vyrozuměn písemnou formou. Pokud je při následné kontrolní inspekci konstatováno, že nesoulad přetrvává, je konstatováno porušení zákona a případ je předáván soudu, který stanoví konkrétní částku pokuty.
V případě, že je identifikován provoz vyžadující některé z povolení případně souhlas, je informován zodpovědný povolovací orgán.
Vyhodnocení inspekční činnosti:
Inspektorát sbírá informace na týdenní, měsíční, čtvrtletní a roční bázi. Sledován je počet kontrol, rozhodnutí, spisů předaných soudu apod. Každoročně je rovněž vydávána výroční zpráva.
Mimo tyto informace jsou rovněž dle potřeby zpracovány mimořádné zprávy zaměřené na činnost v konkrétní oblasti dle požadavku ministerstva (případně médií).
D Exkurze
Cílem exkurze byl provoz cementárny společnosti Sharrcem o roční produkci 650 000 tun slínku. Cement je zde vyráběn suchou metodou v rotační peci s pětistupňovým prekalcinátorem. Společnost získala integrované povolení s pořadovým číslem 1 a byla součástí pilotního i twinningového projektu na vydávání integrovaného povolení.