Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) obdržela žádost, ve které žadatel, s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, požádal o:
„informaci, zda je Vámi, jakožto správním orgánem, při ukládání správních trestů právnickým a fyzicky podnikajícím osobám v rámci úvahy o určení druhu a výměry správního trestu využíván analogicky institut zahlazení dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve vztahu k přitěžující okolnosti, že pachatel spáchal přestupek opakovaně dle ust. § 40 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“)? V případě, že je tento institut analogicky využíván, bych se chtěl dotázat na délku období, po kterou přihlížíte k přestupkům, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto, v rámci hodnocení výše uvedené přitěžující okolnosti.“
ČIŽP žádosti vyhověla a požadované informace poskytla:
K tomuto dotazu si nejdříve dovolujeme uvést, že v případě právnických osob má zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 418/2011 Sb.“), speciální právní úpravu ve svém ustanovení § 27. Ustanovení § 105 a § 106 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) platí tedy pouze pro fyzické osoby včetně podnikajících fyzických osob. Obecně přitom platí, že analogii je ve správním trestání možno použít velmi omezeně pouze v případě, kdy relevantní právní norma určitou otázku vůbec neřeší, je-li to ve prospěch pachatele přestupku a nedošlo by tím k újmě hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem. Je při tom zřejmé, že kdy by měl zákonodárce v úmyslu tento institut v oblasti přestupků využívat, stanovil by v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) jeho jasná pravidla. Nic takového ale v zákoně zákon o přestupcích není a tento zákon tak institut zahlazení odsouzení nezná.
Užití analogie s ustanovením § 27 zákona č. 418/2011 Sb. by přitom vedlo k naprosto absurdním důsledkům, kdyby se například analogicky s § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb. na právnickou osobu po výkonu jejího trestu, tj. po zaplacení pokuty, hledělo jakoby přestupek nespáchala. To by bylo v příkrém rozporu s jednou ze tří výše uvedených podmínek užití analogie. A to konkrétně s podmínkou, aby užitím analogie nedošlo „k újmě hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem“.
Pokud jde o právní úpravu ustanoveních § 105 a § 106 trestního zákoníku, i ta je těžko aplikovatelná v oblasti přestupků, když jednotlivé časové limity stanovené v § 105 odst. 1 trestního zákoníku (například podmínka vedení řádného života po dobu nejméně 5 let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu 1 rok nebo podmínka vedení řádného života po dobu nejméně 3 let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu 1 rok nebo o odsouzení k trestu vyhoštění), není možno v oblasti přestupků bez jakýchkoli dalších úprav analogicky aplikovat, když rozdíl mezi trestnými činy a přestupky není jen v jejich rozdílné závažnosti, ale často i v sankcích za ně.
Z výše uvedených důvodů se tak dá stěží uvažovat o možnosti užití takové analogie a lze tak jen hovořit o tom, že správní orgán je oprávněn podle konkrétních okolností daného případu k tomu, aby jako přitěžující okolnost nebral přestupek spáchaný již před velmi dlouhou dobou. ČIŽP si sice interně nestanovila žádnou časovou mez pro užití § 40 písm. c) zákona o přestupcích, případy posuzuje vždy individuálně (byť s ohledem na tzv. zásadu legitimního očekávání stanovenou v § 2 odst. 4 správního řádu požadující, „aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“), ale v rozhodovací praxi ČIŽP se v zásadě nevyskytují případy, kdy by bylo jako k přitěžující okolnosti přihlíženo k přestupku spáchanému před více jak 10 lety. A i případy přihlížení k přestupkům spáchaným před 5 až 10 lety jako k přitěžujícím okolnostem ve smyslu § 40 písm. c) zákona o přestupcích jsou vzácné a často podmíněné dalším, pozdějším spácháním přestupku.